Nepela byl ikona, miloval ho celý národ. Hilda je druhou šampionkou filmu, říká herečka Nagyová o novém životopisném snímku

Je pár hodin po slavnostní premiéře. Jaká reakce vás nejvíc potěšila včera v sále?

Jana Nagyová: Byla jsem strašně dojatá, ale hlavně proto, že moje pozvání na premiéru přijali dávní Ondrejkovi přátelé z Holiday on Ice a jeden přítel, se kterým vyrůstal v Bratislavě a i s ním bruslil, Vlado Müller.

Čtěte také

Film Karavan má speciální místo v mém životě. Mám k němu nezrušitelné pouto, říká herečka Aňa Geislerová

Takže to bylo na tom krásné, že ta stará parta z Holiday on Ice, kde Ondrej tancoval 13 roků, se přišla podívat a měla slzy v očích. A gratulace přišla nejen od nich, ale i od dcery Ondreje Nepely až z Venezuely, od Natashy Nepela. 

Co prožíval režisér? Vizualizuji si, co si člověk říká – má to hotové, viděl to nesčetněkrát, ale teď na tom velkém plátně už se skutečným publikem…

Jakub Červenka: No, byl jsem především rád, protože konečně film viděl štáb, který ho točil. Takže jsem byl velmi dojat a nadšen z toho, že se konečně film mohl ukázat lidem, kteří na něm dlouho pracovali, a že si to užili a že z toho byli nadšeni.

Herečka Jana Nagyová a režisér Jakub Červenka|foto:Anna Duchková, Český rozhlas

„Ondrík byl dokonalý“

Vy máte, Jano, štěstí na rozdíl ode mě s Jakubem, protože jsme těsně minuli tu slavnou éru Ondreje Nepely. Ale vy jste v 70. letech musela zažít tu atmosféru, která až hraničila s beatlemánií. Alespoň tak je to ve snímku ztvárněno. Vybavujete si to šílenství a tu mánii a oblibu Ondreje Nepely? 

Čtěte také

Filmy Nepela a Šampión působí, jako by vznikly na jedno zadání. Z obou mám smíšené pocity, říká Sladký

JN: Ano, vybavuji. Nebyla jsem tehdy na stadionu na těch mistrovstvích světa, ale sledovali jsme to všechno v televizi. Myslím si, že tehdy v Československu bylo asi málo lidí v ulicích, všichni seděli a napínavě sledovali mistrovství světa. Nevěděli, že Ondrík naposledy vystupuje, jestli vyhraje, udrží si to zlato, nebo padne, jako už padl na mistrovství Evropy a mistrovství Československa.

Ale Ondrík byl dokonalý a nejkrásnější na tom bylo to, že jsme tehdy ještě měli černobílou televizi a byl tam Gabo Zelenay nebo Karol Polák… A ještě tam byl Karel Mikyska, který proto, že neměl tak dokonalé znalosti o těch skocích, radši vždycky povídal, jak jsou oblečení, jak je upravený, jaké barvy má kostým…

Úplně mu rozumím.

JN: Takže jsme se jako děcka, prostě celá rodina, rodiče a dědeček, který s námi bydlel, nadšeně dívali a sledovali ta mistrovství. Víte, já jsem v roce 1972 ještě byla puberťačka, takže mě více zajímali kluci než ta doba nebo ten systém. Ale Ondríka jsme milovali všichni. To byla naše ikona, naše hvězda. Miloval ho celý národ.

Jakub Červenka, režisér|foto:Anna Duchková, Český rozhlas

Nepelův životní test 

Vybral jste si krátký úsek bratislavského mistrovství, částečně pozapomenutého, v roce 1973. Proč ten krátký časový úsek a dá se na něm znázornit ten souboj s režimem, ten sen a to, co prožívá Ondrej Nepela?

JČ: Ten film má takovou předexpozici, bych to nazval, kde ukazujeme, jak vyhrál olympiádu v Sapporu 1972, pak mistrovství světa v Calgary 1972. Potom s Hildou odjeli do New Yorku, což měl být jejich rozlučkový výlet. To máme všechno z povídání se synem Hildy, s Pavlem. Ten nám vyprávěl, kde všude byli a co všechno tam viděli a zažili. No a pak se vrací domů v roce 1972 a dozvídá se, že mu umřela jedna z nejbližších kamarádek, Hanka Mašková. A pak se posouváme do toho roku 1973.

A proč to mistrovství? Šel jsem na to myšlenkově tak, že jsem si říkal, že všichni z nás máme zkušenost s nějakým životním testem, ať už je to autoškola, maturita, státnice, žádost o práci. Životní test. A že si dokážeme představit vnitřně jenom ten tlak, že to musíme zvládnout.

No a tady jsem si říkal, že je to samozřejmě ještě posílené o to, že tam je tlak toho režimu, dohledu StB a všech těch věcí, které k tomu patří. Protože totalitní režimy jsou postavené na tom, že ovládají společnost skrze strach. Takže jsem to dal dohromady na základě těchto myšlenek a soustředil jsem se na ten významný okamžik mistrovství a na těch 48 hodin, co tomu předchází.

A ten okamžik, kdy Ondreji Nepelovi jde úplně o všechno. 

JČ: Takto, já si myslím, že mohl svým způsobem zůstat v zahraničí, kdykoliv vycestoval na západ. To, že chtěl jít na západ, už taky souvisí s tím, že měl možnost vyjet za železnou oponu. Viděl, že to vypadá na západě jinak než tady, a logicky chtěl pryč. To bychom chtěli asi všichni, kdo by měl tu možnost tenkrát.

Čtěte také

Nepela byl výjimečný člověk. Zasloužil by si i deset filmů, říká herečka Zuzana Mauréry, která ztvárnila krasobruslařovu trenérku

Ale taky věděl, že tady má kamarády, rodinu, svoji sestru, která byla na spektru autismu, a že je nechce ohrozit. Proto šel tou cestou, že se s režimem chtěl domluvit. Že splní, co potřebují, a odejde.

Jak velkou roli hrála trenérka po tom, co Ondrej Nepela odešel do Holiday on Ice? Byla s ním i dál v kontaktu? 

JN: Velkou roli. Od té doby, co spolupráce začala, od Ondríkových sedmi roků, ho provázela až do konce života. Stála při něm, dokud nezemřel, a převzala za něj cenu za nejlepšího sportovce minulého století.

Takže se dá říct, že je vlastně takovou druhou šampionkou tohoto filmu, která Ondreje provázela, koučovala, byla jeho vychovatelkou, byla jeho „Dolmetscherin“, učila ho německy, učila ho „gute Kinderstube“, dochvilnosti, disciplíně, pravdivosti, slušnosti… A strávila s ním víc času než se svými vlastními dětmi. 

Jak se Jakub Červenka dostal k příběhu Ondreje Nepely? Oblíbil si v průběhu práce na filmu krasobruslení? Co zjistil o proměnách této disciplíny? A jak došlo k obsazení role trenérky Hildy Múdré? Poslechněte si celý rozhovor!