Karolína Erbanová: Ženský hokej? Doufám, že už nás opouštějí předsudky. V Americe i Kanadě se buduje dlouho, máme co dohánět

Včera začal olympijský turnaj českým hokejistkám. Hrály proti Američankám a tuším, že do 15. minuty 55. vteřiny je držela brankářka. Pak přišla taková skvělá teč Američanky. V čem na Američanky české hráčky ještě nemají?

Jak jsem včera sledovala ten zápas, myslím, že to byl dobrý vstup, hlavně na začátku jsme držely tempo, šly jsme do toho velmi statečně, ale je pořád vidět na Američankách, vlastně i Kanaďankách, že ten ženský hokej se u nich dlouho buduje, mají tam širokou základnu, teď nově PWHL, ženskou NHL. Takže určitě i v dovednostech máme stále ještě co dohánět.

Jak je vnímaný ženský hokej ve Spojených státech a v České republice? Už jste to nějak srovnávala?

Jak jsem říkala, ta historie ženského hokeje v Americe, v Kanadě je delší. Je tam veliká kvalita i díky univerzitám. O základně se ani nemusíme bavit. Ale já si myslím, že na to, jaká jsme země, hokej umíme. Umíme dlouhodobě mužský hokej, ženský se teď snaží ten mužský dotáhnout, a i když nemáme taková čísla, tak si myslím, že s tím umíme pracovat a že se nám daří dobře.

Čtěte také

Hokejový historik: Nebyl důvod, abychom v hokeji byli dobří. Jak se v Praze odehrál první zlatý zázrak?

Vrátil bych se k té otázce porovnání vnímání ženského hokeje, ať už v Americe, ve Skandinávii, v Česku – ale teď to nemyslím co do sportovního vnímání, ale spíš do toho, jestli předsudky, že ženy by neměly hrát hokej, že mají jiné sporty, že hokej je hra jenom pro chlapy... Daří se je už u nás taky erodovat?

Já si myslím, že pomalu ano. Myslím si, že by každé dítě mělo dělat to, co chce, a nemělo by se koukat na pohlaví nebo na to, který sport se ke komu více hodí. Jestli je to kluk, tak by měl dělat tohle, holka tohle... Myslím si, že hlavně v tom dětském a dospívajícím věku by toto vůbec neměla být otázka. A platí to i potom v dospělosti. Takže doufám, že už tyto předsudky nás pomalu opouštějí.

Bruslení je pro člověka naprosto nepřirozený pohyb. Odrážíte se do strany, abyste jel rovně, už to je něco, co nemáme zakódované.

Vy rozumíte bruslení jako málokdo. Jak a podle čeho se pozná rychlobruslařský talent?

Musíme vzít v potaz to, že bruslení je vlastně pro člověka naprosto nepřirozený pohyb. Vy se odrážíte do strany, abyste jel rovně, takže už jenom toto je něco, co nemáme úplně zakódované. V hokeji i při rychlobruslení je odraz do strany velmi důležitý. Jsou tam samozřejmě ještě další parametry, které jsou důležité, ale někdy už vidíte dítě, jak se na ledě pohybuje, že tu jízdu cítí, že rozumí tomu pohybu, aniž by o tom přemýšlelo. Takže někomu to zkrátka sedne. Myslím, že tato určitá dávka talentu je potřeba.

Tato olympiáda bude poslední také pro Martinu Sáblíkovou. Karolíno, dokážete s nějakým nadhledem a odstupem popsat výjimečnost Martiny Sáblíkové? Jaká je a byla rychlobruslařka?

Čtěte také

Bronzová Martina Sáblíková: Poslední čtyři kola jsem vydržela kvůli malýmu, co se má narodit. Rodina je nejvíc

Výjimečnost Martiny určitě spočívá v tom, že nejenom, že se dokázala vyhoupnout na tu hlavní stage světového sportu, ale hlavně se v ní dlouhodobě udržet. Ze své zkušenosti musím říct, že je to velmi těžké, protože jednou zazářit, to se nějak seběhne, ale dávat to tam každý rok, to vyžaduje opravdu velkou sílu. A Martina v tom má obrovskou mentální sílu a patří jí můj obdiv, protože ona je na té stagi už strašně dlouho.

Má nějaké zvláštní i fyzické předpoklady kromě těch mentálních? Nebo se to dá vydřít?

Martina je velký dříč, podle mě nezná bolest. I z fyziologických testů, které jsme dělali, vyplývá, že má velmi dobré odbourávání laktátů. Je tam něco možná až nadpozemského. Protože ona ujížděla do kopců na kole i klukům. Já jsem ji nikdy nedoběhla ani nedojela, takže jsem se pak přestala už snažit a dělala jsem radši sprint. (směje se)

Jak se za poslední roky vyvinulo rychlobruslení? V čem je jiný led pro rychlobruslaře a hokejisty? A jaká bývá motivace dívek začít hrát hokej? Poslechněte si celý rozhovor.