„Někdo přijde a vše vyhodí do koše.“ Zástupci VŠ protestují proti způsobu zavedení distanční výuky v Praze

Rektoři vyzvali politiky a úředníky, aby nerozhodovali o protikoronavirových opatřeních na školách bez předchozí konzultace se zástupci škol. Reagovali tak na rozhodnutí pražské hygieny z předchozího týdne. Jak si akademici představují rozhodování o opatřeních na školách? Hostem Tomáše Pancíře byl Petr Sklenička, předseda České konference rektorů. 

Zástupci vysokých škol v pondělí vyzvali politiky a úředníky, aby nerozhodovali o protiepidemických opatřeních na univerzitách bez předchozí konzultace s rektory. Nelíbí se jim, že se v Praze rozhodlo o zavedení výuky na dálku na vysokých školách bez jejich vědomí.

„Vývoj jsme očekávali, proto jsme se celé léto připravovali. Vysoké školy schvalovaly různé manuály a semafory, a to napříč fakultami, s krizovými štáby. Poté, co se to schválilo, najednou někdo přijde a všechno vyhodí do koše. Aniž by se s námi poradil,“ shrnuje pocity zástupců vysokých škol Petr Sklenička, předseda České konference rektorů a také rektor ČZU.

„Rozhodnutí nakonec není tak špatné, vadí nám ale, že se rozhodlo bez nás,“ dodává. „Každá vysoká škola má svá specifika, je obtížné vše shrnout do jedné krabice. Někteří mají více kontaktní výuky – například lékaři, jiní mají vyšší zastoupení společenských věd, kde přechod na distanční výuku není tak obtížný,“ zdůrazňuje.

Mají vysoké školy dost informací, aby se mohly rozhodovat samostatně? A ovlivní stávající situace kvalitu výuky na vysokých školách? Poslechněte si celý rozhovor.

autoři: Tomáš Pancíř , als

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.