Nejvíc se mi líbilo hrát v Čertovi a Káče – nic jsme nedělali a dostávali jsme čerstvé buchty, vzpomíná Alexander Choupenitch
Není náhodou, že bude za měsíc v Riu na olympijském turnaji fleretistů šermovat Alexander Choupenitch. Už minulé hry v Londýně mu v 18 letech unikly jen těsně a teď je o čtyři roky zkušenější. I proto jsme ho 365 dnů sledovali v našem projektu Olympijský rok.
Ale za náhodu naopak můžeme považovat, že bude šermovat právě za Česko. Může za to opera. Tohle umění přivedlo dva roky před Alexandrovým narozením jeho běloruské rodiče do Janáčkova divadla v Brně.
S dokumentaristy Radiožurnálu se Alexandr vypravil právě tam na zkušební představení Lišky Bystroušky. Cestou jim neopomněl ukázat šatnu svého otce. Dodává, že zkušební představení je jiné, protože zpěváci jsou jen v civilním oblečení a ne v kostýmech.
„Táta je sólista Janáčkova divadla, tenor. Maminka dřív zpívala ve sboru, ale potom měla zdravotní potíže s nohou, takže už by to fyzicky nezvládla, tak teď dělá nápovědu,“ vypráví Alexandr Choupenitch.
Jako malý sledoval operní představení svého tatínka nejen z hlediště, ale i z různých míst kolem jeviště a zákulisí. Říká, že se mu líbilo v těch zákoutích být, hrál si tam i s ostatními dětmi herců v době, kdy měli rodiče představení. Občas i šermovali s rekvizitami – a možná už tehdy se v malém Alexovi probudil šermíř.
„Pro mě je umění obdivuhodné – že se někdo dokáže naučit nazpaměť operu, pamatovat si text, ještě to nějak zahrát, klobouk dolů,“ svěřuje se Alexandr Choupenitch a dodává, že v některých operách si i zahrál, konkrétně v Čertovi a Káče, Prodané nevěstě, v Aidě nebo Nabuccu.
Nejvíc se mu ale líbilo hrát v Čertovi a Káče: „Tam jsme jako děti nedělaly nic, jen tak jsme si tam hrály a dostávaly jsme čerstvé buchty. – Na zkoušce bohužel ne, ale během představení to bylo výborné.“
