Nejstarší hraniční kámen stojí na česko-saském pomezí. Svědek tří staletí teď dostal nový kabát

„Jsme na vrcholcích Krušných hor, na hoře Fichtelberg neboli Klínovec. Leží tu jedna z nejstarších hranic v Evropě, která už ve středověku rozdělovala území pod někdejší českou a míšeňskou vládou,“ říká Jens Näser ze saského zeměměřičského úřadu.

„Hraniční kámen tu oficiálně leží od roku 1731, ale ve skutečnosti je tu ještě o něco déle. A zajímavé: není jen to, že se dochoval, ale že po celou dobu vyznačuje existující hranici.“

Kámen je schovaný v lese jen kousek od silnice. Na jeho hranách jsou tři středověké erby, protože kdysi tady bylo trojmezí, a tak vedle česko-rakouského znaku jsou na dalších dvou stranách vyobrazené i symboly někdejších panství v Sasku. Do původní podoby je opravila restaurátorka Gritt Stammová Langeová.

Historický hraniční kámen na Klínovci do původní podoby je opravila restaurátorka Gritt Stammová Langeová|foto:Václav Jabůrek, Český rozhlas

Štětec a barvy nestačí

„Hned na začátku mi bylo jasné, že to bude těžké. Už jen poznat každičký detail z těch erbů. Jako první jsem šla na Wikipedii, ale tam rozhodně nebyly všechny jejich podoby. Ani tam nebylo vysvětlené, co všechno na nich musí být znázorněné,“ vypráví.

„Takže jsem musela sáhnout po odborné literatuře, abych všechny zapeklitosti objevila. Zabralo to dost času. Řešila jsem to přes saskou zemskou knihovnu, která zajišťovala výpůjčky třeba i z Česka,“ dodává restaurátorka s tím, že rešeršemi ale všechno teprve začalo. Následovala práce na samotném kameni – broušení, hlazení a pak samozřejmě i nános barev. To všechno přímo na hranici.

„Byl to nezvyk, to přiznávám. Autem se ke kameni nedostanete, takže jsem posledních pár set metrů musela všechno tahat v ruce. Sice jsem ráda v přírodě, ale když sem musíte nosit všechny nástroje a materiál a pak je tu ani nemůžete nechat, každý den to po sobě uklízet…“ vzpomíná na náročnou zakázku restaurátorka.

A k tomu ještě musela nechat nad kamenem zbudovat přístřešek ze dřeva, aby dobře vyschnul, než na něj začne nanášet barvy nanášet barvy.

Dědictví předků

O hraniční kameny na pomezí Česka a Saska se starají úřady obou zemí – každý má přidělený své úseky a klínovecký kámen spadá pod saskou správu. Jeho slavnostní odhalení si ale nenechali ujít zástupci obou stran.

„Na saských státních hranicích moc takových hraničních znaků nemáme, odhaduji, že jsou dohromady tak tři. A jsem rád, že jsme se rozhodli a dohodli tento hraniční znak takto pěkně restaurovat,“ říká Jan Zvěřina z českého Ministerstva vnitra.

Opodál stojí Jens Näser, pro kterého byla oprava kamene doslova srdeční záležitost: „Jsem zeměměřič už opravdu dlouho – v podstatě jsem začal už v dětství, protože můj děda pracoval tady v Krušných horách jako geodet. A tenkrát na základě starých map ověřoval, jestli jsou hranice vyměřené správně,“ připojuje osobní příběh.

„To, že můžeme dodnes narazit na symbol starých časů, a vlastně i na práci mých dávných předchůdců, je pro mě osobně velká věc. A jsem rád, že jsme to pomohli renovovat. I přes nepříznivé podnebí by to mohlo takhle vydržet dalších padesát šedesát let,“ věří Jens Näser.