Nejsem šuplíkový typ, novou desku Olympiku složím během měsíce, říká Petr Janda
V životě si už zahrál na kytaru ze žuly, přímo ve studiu Radiožurnálu si pak střihnul i sólo na kytaru vyrobenou z krabice od doutníků. A speciální kytary si nechává vyrábět i k jednotlivým výročím kapely Olympic. „Loni jsme oslavili pětapadesátku, ale cítím se dobře. Ještě líp se ale cítím s kytarou v ruce na jevišti,” říká v rozhovoru s Lucií Výbornou Petr Janda.
Děti, rodina, hudba, koncerty. Pětasedmsedátiletý Petr Janda rozhodně není typický senior. Jak říká, hudba je jeho život a s věkem se na tom nic nezměnilo.
A oceňují to nejen hudební fanoušci, ale nedávno i studenti jedné z nejslavnějších hudebních škol světa, Berklee College v Bostonu. Ti nacvičili některé z legendárních písní Olympiku a po týdnu zkoušení pak s Jandou odehráli nezapomenutelný koncert. „Tihle studenti v sobě mají dávku drzosti i skromnosti. Když jsem tam přišel, byl jsem pro ně ikona s kariérou, kterou mi všichni záviděli. Až to bylo trochu nepříjemné, dokonce se mě ptali, jestli se můžou jít vyčurat,” směje se.
Koncert, který Janda se studenty po pouhém týdnu zkoušení odehrál, všem vyrazil dech. Známé skladby jako například Slzy tvý mámy nebo Jasná zpráva zazněly v netradičních aranžích, Janda kromě toho sólově zahrál rockovou skladbu Vlak, co nikde nestaví. Není divu, že všichni zúčastnění plánují v nadějné spoupráci pokračovat i nadále.
Chystá se nové album
A to není jediné, co Petr Janda pro své fanoušky chystá. Už teď totiž pracuje na nové desce. „Začínáme natáčet prvního dubna, zatím jsem tedy napsal jen půlku jedné písničky,” usmívá se legendární rocker.
„Jsem ale zvyklý skládat během jednoho měsíce, pak písně lépe drží při sobě. Nejsem šuplíkový model, který by vytahoval staré písně, vždy se naopak snažím najít nějakou společnou nit, abych měl určitou filozofickou předlohu při psaní,” popisuje.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.