Nejlepší hummus dělá v Tel Avivu Abú Hasan. V lokále se mísí arabština s hebrejštinou
Hummus je doma v Libanonu, Sýrii, Jordánsku i Palestině. A také v Izraeli. Izraelci tohle arabské jídlo přijali za své a stalo se typickou součástí jejich kuchyně. V Tel Avivu ale stejně chodí na hummus nejradši k Arabům. Ten nejlepší dělá už přes půl století Abú Hasan v Jaffě.
Starodávnou Jaffu postupně obklopil moderní Tel Aviv. Jaffa si ale uchovala svůj poklidný, sousedský a arabský charakter. Za ranního volání k modlitbě přichází kuchař do hospůdky u Abú Hasana na rohu úzké uličky a začíná připravovat metráky hummusu, který tu lidé během dne snědí.
Firás uvnitř krájí cibuli, vedle v obrovském hrnci se vaří tisíce kuliček žluté cizrny, tedy arabsky hummus, a další tři zaměstnanci začínají kmitat a nakládat na talíře. Firás říká, že kuchař je tu od půl šesté, aby byl hummus připravený na snídaně.
„Umele cizrnu, umele boby, připraví musabbahu. Každý den tu lidé snědí asi čtvrt tuny hummusu. Tahle hospůdka je tu od šedesátých let. Hummus je snídaňové jídlo, takže otevíráme a zavíráme poměrně brzy,“ popisuje.
Americký sen po arabsku
Firás teď krájí zelené papriky a krásná rajčata. Říká, že zeleninu si lidé přinášejí sami. Kdo má rád k hummusu papriku, přinese si z domova papriku a tady mu ji nakrájí a podají s jídlem.
„Odkud hummus pochází, to přesně nevím. Někdo říká, že je to jídlo původně libanonské, jiný, že syrské, jordánské, palestinské. Nevím. Určitě je to ale jídlo arabské,“ dodává.
Chalíl je vnukem Abú Hasana, po kterém se podnik jmenuje a jehož podobizna visí v lokále. Dnes má Chalíl na starosti tři pobočky restaurace.
Příběh, který vypráví, je typickým americkým snem arabského podnikatele: „Děda kdysi jezdíval kolem Jaffy s vozíčkem, ze kterého hummus prodával na ulici. A když vydělal nějaké peníze, koupil první malý prostor a udělal tu hospůdku.“
Ráno, v poledne i večer
V posledních letech museli prodloužit provozní dobu, hlavní nápor už není brzy ráno, jako to bylo dřív. „Hummus býval snídaňovým jídlem, ale se změnou životního stylu se to mění. Dneska si jdou lidi ráno zacvičit, zaběhat, pracovat do kanceláře, tak si dají kafe a nějaký lehký sendvič. Hummus je naopak těžké jídlo, takže dneska ho lidé spíš obědvají,“ vysvětluje Chalíl.
Nezbývá než s ním souhlasit. Pokaždé, když si dám u Abú Hasana hummus, chce se mi strašně spát. „Je to tak. Jakmile si dáte misku hummusu, je hotovo. Pár hodin po tom určitě nejste schopný práce. Tělo je totálně zaměstnané trávením,“ usmívá se Chalíl.
Během okamžiku přede mnou na stole přistává miska s cibulí, další miska s citronovo-paprikovou omáčkou, talířek se dvěma plackami chleba – a konečně miska s hutnou světle béžovou kaší nádherně jemné konzistence. Na povrchu jsou hnědé rozvařené boby, červená mletá paprika, zelená petrželka a olivový olej – nádherná kompozice!
Čtěte také
V lokále se mísí arabština s hebrejštinou, tři mladí hebrejci si sedají ke mně – místa je tu poskrovnu. „Hummus můžete jíst každý den a celý den. Ráno, v poledne, i večer. A klidně i v noci. Je to jídlo, řekněme, blízkovýchodní. Jídlo celé oblasti. A v Izraeli teď najdete hummus všude. Stánky s hummusem a se sushi jsou všude,“ říká mi Moše, zatímco všichni kousky chleba nabírají hummus a hází ho hladově do sebe.
