Nejhorší zlozvyk u prostřeného stolu? Nemluvte s plnou pusou! doporučuje Pavel Maurer
Každý z nás si svou porci jídla vychutnává úplně jinak. Někdo svou porci zobe jako vrabec, jiný zase hýčká každé sousto, někdo si při jídle čte noviny nebo si hraje s mobilem. Někteří strávníci si pak třeba v restauraci osolí své jídlo ještě předtím, než ochutnali, jak ho kuchař okořenil. Ten největší zlozvyk u prostřeného stolu je ale podle Pavla Maurera úplně jiný.
Každý z nás se při jídle chová úplně jinak! Někdo se cpe jako by týden nejedl a jiný se s každým soustem vysloveně mazlí. Další se v jídle takzvaně nimrá a třikrát si ze všech stran prohlédne každičké sousto, aby náhodou nespolkl nějakou flaksu.
A někdo je při jídle úplně nepřítomen. Myslí na jiné věci, dívá se do dáli (někdy se tomu také říká koukat do blba), jiný si čte noviny, hraje si s mobilem a je mu úplně fuk, co má na talíři. Kdybyste mu podstrčili smaženého krokodýla namísto kuřete, možná, že si toho ani nevšimne.
Mně baví pozorovat lidi, jak se chovají nad svými talíři. Můj spolubojovník na vojně hrál na kontrabas a své dlouhé prsty měl vždy pečlivě nakladeny na příboru jako by objímal smyčec. Když jsme třeba měli hovězí s rýží, tak okamžitě nahrnul rýži na maso, zakryl jej a pak pomalu dlouhými pohyby rýži ujídal samotnou, až se propracoval ke skrytému masu a to nakonec snědl sólo. No muzikant, co byste čekali? Chtěl si to prostě užít!
Další zážitek jsem měl se mými dvěma bývalými kolegy v práci, Tomáš nesnášel rajčata a Radka zase papriky. V restauraci s nimi byly vždy potíže a číšník skoro pokaždé popletl objednávku. Ti dva se nakonec vzali, a tak nevím, jak to dělají, když dostanou chuť si spolu udělat šopský salát nebo lečo? To musí být asi neřešitelný manželský problém…
Hodně lidí, když je pozoruji v restauraci, si řeže další maso nebo knedlík ještě než dokoušou poslední sousto. Jakoby se báli, že jim to někdo vezme. Další si zase vehementně posolí celý talíř tam a zpátky, aniž by ochutnali, jak to kuchař okořenil.
Někdo s jídlem jakoby zápasí, jiný hýčká každé sousto, někdo zobe po kouscích jako vrabec a jiný se necítí dostatečně uspokojen, pokud nemá plnou pusu jídla. Někdo se směje, trpí…
Já třeba, když mi hodně chutná, tak si nevědomky pod stolem sundávám boty. Což je přece jen trochu faux pas. Ale věřte, že největší zlozvyk, odpornost a nekulturnost, je mluvit u jídla s plnou pusou. Mluvit u jídla je v pořádku, ale nemusíme si přitom přece vzájemně ukazovat rozkousané části našeho řízku!
Odpustil bych tedy skoro všechny gastronomické a etiketní poklesky, jsme přece jenom lidi, ale na tohle si, prosím, dejte velký pozor. Mluvit s plnou pusou, to dokáže knockautovat i váženého člena královské rodiny!
