Národní dobrovolnické centrum Hestia

Všichni se jednoznačně shodnou. Je jí ředitelka Národního dobrovolnického centra Olga Suzanská. Dobrý den. Už jsme v těch předešlých vstupech Vašeho tématu mluvili o dobrovolnictví jednotlivců, ale dokážou se třeba i firmy chovat, tak zvaně, dobrovolnicky?

Olga Suzanská: Tak to je vlastně posledních několika let od Lisabonského summitu, že se vlastně firmy orientují v takovém konceptu, kterýmu se říká společenská odpovědnost firem. A jedna ze součástí toho je také firemní dobrovolnictví. Kromě toho, že jsou tam například sponzorské dary, podpora ekologických charitativních projektů nebo například, že na určitý zboží nějaká částka jde na charitu, takže si koupíte jogurt a víte, že si kupujete jogurt, ze kterýho jde koruna na nějakou charitativní záležitost. A to se ukazuje, že se firmám velmi vyplácí. Takže kromě toho dobrého úmyslu je tam taky to, že firmy jsou založeny proto, aby produkovaly zisk. Společensky odpovědným chováním se jim ten zisk zvyšuje. Takže to je taková kausalita a pro nás je důležitý to, že jedna z těch forem je také firemní dobrovolnictví. A to má několik podob. Jednak jsou to teda, že firmy podporují individuálně své zaměstnance. To znamená, že jim třeba dávají hodinu týdně na dobrovolnou činnost nebo den měsíčně. To záleží na tom, jak si ta firma stojí a potom jsou to, tak zvané, týmové činnosti, což my dobře známe z tak zvaně zprofanovaných brigád socialistické práce nebo z různých hurá akcí. Tady to má trošku jiný aspekt v tom, že zaprvé. Je to, víceméně, dobrovolné, i když samozřejmě ten společenský tlak je v každý firmě. Za druhý. Zúčastňujou se toho vysocí manažéři. To znamená, ti jdou příkladem. Ti ukazují, že to je to, co se má ve firmě dělat. Potom další věc je tam důležitá, že každá týmová práce je vlastně zábava. Protože oni udělají něco úplně jiného, než dělají normálně. My jsme třeba dělali projekty pro velké nadnárodní firmy, kde 250 manageru z celé Evropy přijelo a kromě toho, že si tady dva dny povídali o tom, jak se jim zvyšují zisky, tak den makali na projektech, které my jsme pro ně připravili. Takže to jsou takové věci a já jsem psycholožka a vím, že se dělají různé takové teambuildingové aktivity, který se teda dobře platí, ale oni jsou to všechno umělé situace. Zatímco když prostě jde parta zaměstnanců dělat nějakou konkrétní práci, tak tam se vlastně můžou prohodit ty role. Někdo, kdo byl šéf, najednou běhá s kolečkem a když je to dobře postavený, tak i v tomhle tom, jaksi dobrovolném procesu se ukáže, kdo je flexibilní, kdo je aktivní, kdo je schopen týmové práce a kdo naopak by se individuálně sedřel jen, aby ukázal, že je ten nejlepší.

Je to i pro ten pracovní tým věc prestiže?

Olga Suzanská: Je. Je to věc prestiže a dokonce, protože jak jsem řekla, je to hit posledních let, to znamená, že je na to i řada výzkumů a ukazuje se, že například úspěšní, mladí vysokoškoláci si vybírají firmy, které mají rozpracovaný koncept společenské odpovědnosti. To znamená, že se nezajímají jenom o to, jestli dostanou auto a kolik budou mít peněz, ale zabývají se také tím, jakou ta firma má pověst? Co vyrábí, jestli například nevyrábí zbraně a jakou má pověst v té oblasti, kde působí?

Jestli může takovým firmám a organizacím nabídnout, co přesně?

Olga Suzanská: Tak my můžeme nabídnout jednak teda poradenství. To znamená, že my můžeme udělat pro ně nějaké workshopy, semináře, přednášky. Můžeme jim dát publikace. Co hlavně vlastně my děláme je, že uděláme tak zvaný projekt na míru. To znamená, ono to vypadá strašně jako jednoduše, že přijde firma a řekne, nás je sto a my bychom něco chtěli udělat a neinvestujeme do toho peníze na materiál a tak dále. Ale je docela těžký takový projekt postavit. Aby se nikdo nenudil, aby ten projekt byl postavenej tak, že všichni mají co dělat a že tu práci, kterou dělaj skutečně zvládnou. Takže musíte znát, jak tam vypadaj lidi, jakej je věk, jak jsou schopný. Potom další věc je strašně důležitá, aby ten projekt byl hotovej v tom konkrétním čase, kterej oni pro to maj. To znamená, když řeknou, že budou dělat osm hodin, tak za osm hodin ta práce musí skončit a ne, že najednou osm hodin uplyne a teď je půlka udělaná. To znamená, že to jsou všechno věci, že se ten projekt v podstatě staví jako jakejkoliv jinej projekt, akorát že je to projekt dobrovolnickej.

Ředitelka Národního dobrovolnického centra Olga Suzanská byla naším hostem. Co vám popřát do nového roku? Snad hodně dobrovolníků?

Olga Suzanská: Já bych řekla, hodně zdraví, protože to potřebujeme všichni a samozřejmě hodně aktivních, aktivních, inteligentních, příjemných lidí, protože to jsou dobrovolníci.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.