Česká cesta do vesmíru postupuje rychleji než stavba dálnic, usmívá se expert. Jak mladá kadetka prožívala stav beztíže?

Kromě toho, že působíte ve vzdělávací kanceláři Evropské kosmické agentury a také v pražském planetáriu, jste členem týmu, který stojí za iniciativou Česká cesta do vesmíru. Člověku to dodá kus obrovského optimismu i s ohledem na to, že poslední výrazný vstup do vesmíru proběhl 2. března 1978, kdy Vladimír Remek jako 87. člověk vystoupal do vesmíru. Jak vznikla tato iniciativa a co je jejím posláním?

Čtěte také

Polární záře jako kožich lišek, černá díra jako otesánek. „Hledal jsem způsob, jak dětem přiblížit vesmír,“ říká astrofyzik Pavlík

Jan Spratek: Vždycky říkám, že národní projekt Česká cesta do vesmíru má za cíl tři věci. Vyslat českého astronauta na oběžnou dráhu, což by se mělo už příští rok podařit; ukázat, co se v České republice dělá úžasného na poli vědy a techniky, firem, průmyslu, akademického sektoru, protože podtrhávám důležitou věc – v České republice působí na 150 firem, které dělají hardware a software do raket, do družic a podobně.

No a třetí věc je ukázat mladé generaci, že už v mladém věku mohou dělat fakt velké věci. A jednoho krásného dne, byl to červen 2024, se spustil tento národní projekt a už tehdy se řeklo, že například chceme vyslat právě českého astronauta do pěti let…

To jste řekl a řekl jste, že byste si na to i vsadil. V roce 2024 jsem si to přečetl v rozhovoru a říkal jsem si: „To je nějaký snílek.“

JS: Občas říkám, že to jde rychleji než stavba českých dálnic, protože za tři roky to vypadá, že to klapne. Když byl český astronaut Aleš Svoboda na konci roku 2022 vybrán do rezervního sboru evropských astronautů, byla to hozená rukavice. Hozená rukavice členským státům, jejichž astronaut byl vybrán.

Česká republika tu rukavici zvedla a řekla: „Pojďme to udělat.“ Věřím, že z toho budou jenom ty nejlepší možné výstupy, které popoženou Českou republiku i v rámci toho optimismu, který jste zmínil, hlavně v rámci edukace a podpory mladých.

Každá koruna, euro nebo dolar, který investujete, se vrací do ekonomiky až osmkrát.
Jan Spratek

Musím se stylizovat do pozice skeptika. Myslím, že budou tací a člověk jim to nemůže zazlívat, kteří se budou ptát: „Tak dobře, pošleme Čecha do vesmíru. A co z toho?“ Setkal jste se s touto otázkou?

JS: No jasně, x-krát.

„To stojí hrozné peníze. K čemu to bude?“ Opět cituji.

JS: Když to vezmu obecně v rychlosti, návratnost, co se týče investic do kosmických technologií, je osm až desetinásobek, což znamená, že každá koruna, euro nebo dolar, který investujete, se vrací do ekonomiky až osmkrát. Takže jestli někdo řekne, že to je ztráta peněz, tak to je nesmysl.

Co se týče pilotovaných letů, tam jsou výpočty samozřejmě trošičku jiné, ale jde především o to, že Aleš Svoboda bude na oběžné dráze dělat dvanáct unikátních vědecko-technologických experimentů plus jeden, který je zaměřen čistě a pouze na edukaci, na vzdělávání a na popohnání těch mladých.

Když se podíváte do historie a zeptáte se lidí, kteří žili v dobách dobývání Měsíce v rámci programu Apollo, co je motivovalo k tomu dělat vědu a technologie, často vám odpoví tím kosmickým snažením, těmi lety do vesmíru. To znamená, že to je celý jeden obrovský nástroj k tomu, abychom změnili i technologické, vědecko-technické směřování České republiky a možná i ekonomiku jako takovou.

Mise Zero-G

Jan Spratek zde není sám, je mi ctí přivítat Julii Beritovou. Julie je kadetka mise Zero-G, která už to má za sebou. To bylo v březnu 2025. Možná jste zaznamenali videa, která obletěla celý český veřejný prostor. Asi to nejviditelnější bylo video Daniela Stacha, který absolvoval let letounem Airbus A310, který jako jediný dokáže vytvořit skutečný stav beztíže. Stav, při kterém funguje gravitace. To bych třikrát podtrhl, protože někdo se domnívá, že je to okamžik, kdy zmizí gravitace, což by byla velká šlamastika pro nás pro všechny.

Jan Spratek a Julie Beritová|foto:Elena Horálková, Český rozhlas

JS: Samozřejmě, to bychom skutečně odletěli pryč. Ano, občas si lidé mysleli, že letíme tak vysoko, až na oběžnou dráhu, že tam najednou přestane působit gravitace. Začátek i konec té teze je špatně. To letadlo létá níže, než jsou klasické letové hladiny, je to mezi nějakými šesti až osmi a půl kilometru, a dělá s vámi ty paraboly.

Úplně laicky si to představme tak, že si vás to letadlo vyhodí a pak si vás chytne. Trup letadla letí kolem vašeho těla, které letí po balistické křivce. Jako byste si vzali kamínek a hodili si ho z pravé ruky do levé. Ti piloti jsou takoví frajeři, že ten trup letadla přesně drží okolo toho kamínku a pak najednou vás chytne jako ten šutr.

Julie, jak vás napadlo se přihlásit? Studujete druhým rokem Gymnázium Evolution v metropoli. Co vám to dalo zpětně třeba do studia?

Julie Beritová: Přihlásila jsem se hlavně proto, že mě vesmír zajímá a fascinuje už od malička. A jakmile jsem viděla, že můžu zažít něco, jako je stav beztíže, tak jsem si řekla, že to je aspoň zčásti splněný sen. Tudíž jsem neváhala a přihlásila se už ve svých 14 letech. A dalo mi to strašně moc. Do studia mi to dalo hlavně potvrzení, že v tomto odvětví chci rozhodně pokračovat a rozvíjet se.

Co kromě toho letu člověk zažije, když projde výběrovým řízením?

Čtěte také

Vyzkoušíme nanoroboty v beztížném stavu, těší se na misi na ISS astronaut Aleš Svoboda

JB: Pro mě byl jeden z největších zážitků nejenom ten let, ale i moment, kdy to vyhlásili. Seděli jsme asi před stovkou novinářů na pódiu a Mikýř řekl, že místo 20 dětí, které měly letět, nás letí všech 26, kteří jsme se dostali do předešlého survivalu, na kterém jsme byli tři dny před vyhlášením. A ten moment, kdy jsme se to dozvěděli, pro mě byl ještě intenzivnější než ten let. To byl moment, kdy jsme zjistili, že všichni naši kamarádi, které jsme si tam udělali, letí s námi.

Na čem teď pracujete? Co je vaše záliba dál i v rámci studia, co se týká vesmíru?

JB: Určitě jsem se víc zaměřila na fyziku ve škole a začala jsem ji brát jako velkou prioritu. A z mimoškolních aktivit jsme třeba byli součástí mise Artemis II. Byli jsme ještě s dalšími dvěma kadety a Ondrou Heiglem z planetária jediní Češi, kteří viděli ten start. To byl takový velký milník. A teď se připravujeme na další, pro mě je to třeba přihláška do Evropské kosmické agentury na stáž.

Setkávají se účastníci a účastnice mise Zero-G i po jejím ukončení? Nakolik jsou zdejší firmy připravené na českou cestu do vesmíru? A jak zlepšit vzdělávací osnovy pro základní a střední školy? Poslechněte si celý rozhovor.