Naberte si žinčici do črpáku

4. červenec 2009
Igor Kuchárik s črpákem

Tradiční výbavou každé slovenské salaše bývávaly takzvané črpáky, speciální dřevěné poháry, ze kterých pastevci ovcí pili žinčici. Črpáky si sami vyřezávali a zdobili. Výroba se mezi pastevci postupně rozšířila natolik, že črpáky vstoupily do lidového umění jako zvláštní obor a etnografové o nich píšou tlusté knihy.

Statný šedesátník si něco pobrukuje v temné dílně a potom vynáší na světlo svoje skvosty. Črpáky působí na první pohled jako obyčejné poháry s velmi výrazným uchem. To vypadá jako přilepené, ale chyba lávky. Črpák je vyřezaný z jednoho dřevěného špalku, a právě to je důkaz originality. To na žádném soustruhu neuděláte, to musíte jen rukama, ukazuje ty svoje Igor Kuchárik.

"Jeden črpák vyrábím i dva roky, musím totiž nechat pořádně vyschnout dřevo, aby po vyřezání neprasklo," přiblížil.

Igor Kuchárik paradoxně není pastevec ovcí a nikdy ani nebyl. Črpáky se mu ale líbí a vyřezává je už 40 let. Většinou je rozdá a občas se mu podaří něco prodat i nějakému tomu sběrateli lidového umění nebo turistovi, který do vesnice Jakubovany náhodou zabloudí.

"Črpák je sice vyrobený z jednoho kusu, kromě kulatého dna. To se dělá zvlášť, pak to narazím a ono si to časem pěkně sedne," vysvětlil výrobní postup.

Nejdůležitější na črpáku je dekorativně zdobené ucho. Za vzor si bačové brali přírodní motivy, velmi často zvířecí hlavy nebo celé figury, říká starosta Jakubovan Dušan Žiaran.

"Dostal jsem od Igora dva. Jednoho se srnou mám doma, druhý na obecním úřadě je s medvědem," pochlubil se starosta.

Črpák byl původně ryze užitkový předmět, ze kterého pastevci pili žinčici, tedy mléčný nápoj, který vzniká při výrobě brynzy. Črpákem plným žinčice také rituálně hostili každou návštěvu na salaši, což potvrzuje maminka Igora Kuchárika.

"Kdykoliv jsem přišla na salaš, vždycky jsem dostala žinčici. I domů. Teď si musíte koupit. To bývaly časy!" vzpomínala.

Ve vesnici Jakubovany se zabývají výrobou črpáků už jen tři lidé a většinou tyto bytelné poháry používají pouze na ozdobu. Neobvyklé slovo črpák má podle starosty Žiarana původ v dnes už málo používaném výrazu črpnout.

"U nás se řekne: Naberu si vodu, črpnu si," vysvětlil.

Črpáky vyřezávali bačové obvykle z javorového dřeva nebo z ovocných stromů, a aby jim dlouho vydržely, dávali je v salaši vyudit. Etnografové považují výrobu črpáků za vrchol řezbářského umění slovenských pastevců.