Myslela jsem si, že to bude hrozně jednoduché, popisuje Theodora Remundová natáčení filmu Janžurka

Kdy vás napadlo, že by bylo dobré natočit něco o mamince?

Dlouho jsem se tomu bránila, nikdy jsem o ní nechtěla točit o ní dokument. Říkala jsem si, že nechci jaksi využívat té její popularity a budovat se na tom svoji kariéru. Takže jsem vždycky dokumenty začala úplně o něčem jiném.

Theodora Remundová jako Host Radiožurnálu v Karlových Varech|foto:Milan Vobecký, Český rozhlas

Ale pak jsem se jí rozhodlarozhodla točit, protože měla výročí. Nebudu říkat jaké. Řekla jsem si, že to je trapné, že když je to moje profese, měla bych do toho jít. Myslel jsem si, že to bude hrozně jednoduché, jako že všichni za to budou rádi. A to se pak ukázalo, že tak úplně není a že těm lidem hlavně vadí, že jsme příbuzné.

Čtěte také

„Toužím po smíchu z hlediště,“ přiznává Iva Janžurová. Jak se jí hraje v komedii Jezinky a Bezinky?

Byl to takový paradox – protože jsem její dcera, tak jsem se tomu vyhýbala. A když už jsem se do toho rozhodla jít, zjistila jsem, že je to objektivní překážka, že jsem její dcera. Někteří lidé to vnímali tak, že nemám odstup. Jako že ji budu nějak adorovat...

Vy už jste na ty premiéry zvyklá, ne? Takto prezentovat film před lidmi...

Jsem na to vlastně zvyklá nezvyklá, protože premiéry nemám zas tak často – dokumenty člověk vždycky dělá dlouho. Buď jsou distribuční, dělá je dlouho, a když jsou televizní, tak okolo nich není tenhle cirkus. Tentokrát jsem to s tou garderóbou ale vůbec nezvládla.

Jaké trable měla letos Theodora Remundová s oblečením před premiérou? A co ve filmu symbolizuje želva? Poslechněte si celý rozhovor!