Moskevské metro je malá podzemní galerie. Inženýrský zázrak své doby slaví 85 let

Do pohybu se dává ztěžka a pořádně u toho funí. Stařičké sovětské soupravy ale čím dál častěji v ruské metropoli střídají jejich nové, moderní příbuzné. Jedno nicméně v moskevském metru navzdory času zůstává neměnné, a to honosné stanice připomínající leckde spíš paláce a výstavní galerie. A taky nekonečně dlouhé chodby coby improvizované koncertní sály.

Svůj rukopis na něm zanechali nejprominentnější projektanti a architekti své doby. Třeba Alexej Ščusev, který kromě jiného navrhl i Leninovo mauzoleum. Mimochodem, právě jméno vůdce bolševické revoluce neslo moskevské metro ve svém názvu až do 90. let.

Tlačenice skoro jako v Tokiu

„První stanice spojovaly dva parky – ten v Sokolnikách a Park kultury,“ vysvětluje Maria Nikitinová, která provází po moskevském metru zájemce o jeho historii. „V 30. letech nebylo metro považované jenom za dopravní prostředek, ale i za atrakci a svého druhu zábavu pro městské obyvatele.“

Moskevské metro|foto: Ivana Milenkovičová,Český rozhlas

Dnešní metro má pro většinu lidí jediný účel, a to přepravit je z bodu A do bodu B. Každý den se jím sveze v průměru okolo 8,5 milionu cestujících, což dělá z moskevského metra druhé nejvytíženější na světě, hned po tokijském. Koneckonců tlačenice v ranní a večerní špičce jsou tu přímo pověstné.

Čtěte také

Projeďte se káhirským metrem. Možná přitom i dobře nakoupíte

Kryt i galerie

Moskevské metro nepřestalo fungovat dokonce ani za druhé světové války, vypráví průvodkyně Maria. „Stanice umístěné hluboko pod zemí získaly dodatečný účel. Například stanice Majakovskaja, která je i dost široká, se používala jako kryt. Ve stanici Krasnyje Vorota byla pobočka Treťjakovské galerie. Na stěnách byly rozvěšené obrazy s vojenskou tematikou. A na stanici Kurskaja byla knihovna.“

Za druhé světové války taky začala stavba trasy, která dodnes tvoří páteř moskevského metra – hnědé okružní linky kolem centra. Slouží jako spojnice mezi dalšími trasami metra a propojuje hlavní vlaková nádraží ruské metropole.

Stalinova okružní dráha

Moskevské metro|foto: Ivana Milenkovičová,Český rozhlas

„Hnědou barvu podle legendy získala tak, že Stalin, když mu projekt okružní linky přinesli, zrovna pil kávu. Položil šálek na papíry a zůstal tam hnědý kávový otisk, který jako by určil barvu této linky,“ usmívá se Maria Nikitinová.

Ve skutečnosti nebyly v době, kdy se okružní linka otevřela, trasy ještě rozlišené barvami, jen očíslované. Až v 60. letech, když už bylo linek opravdu hodně, je moskevský dopravní podnik začal rozlišovat barvami.

A právě na hnědé okružní lince se nachází velká část architektonicky nejzajímavějších stanic moskevského metra – tichého vypravěče historie jednoho velkoměsta a země , i malých velkých příběhů všedního dne.