150 let stará podzemní dráha spoluvytváří duši Londýna

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Metro je klíčovou součástí městské infrastruktury

9. ledna 1863 usedli vybraní cestující do podzemního vlaku na londýnském nádraží Paddington. Čekala je 3,5 míle dlouhá trasa do Farringdonu. Asi netušili, že pomáhají psát historii. Právě tak se totiž zrodilo nejstarší metro na světě. Dneska je v britské metropoli tenhle dopravní prostředek něčím naprosto samozřejmým. Londýnská podzemka slaví 150 let své existence.

„Celkem spolehlivé, ve špičce se vyplatí, je dost organizované a drahé,“ dozvídám se od cestujících o zdejším metru. Na můj požadavek, aby cestující definovali londýnskou podzemku několika slovy, se vlastně nesešly dvě stejné odpovědi.

„Je to dopravní prostředek a současně klíčová součást městské infrastruktury. Jezdit metrem je esencí toho, že jste Londýňan,“ říká další z dotázaných cestujících.

Londýnské metro je také jedním velkým uměleckým dílem. Budovy některých starších stanic jsou vyloženě architektonické skvosty. Jinde se zase umělci vyřádili na jejich interiéru – tu více, tu méně zdařile.

Pravidla hraní v metru

Zkrátka nepřijdou ani milovníci hudby. „Začal jsem hrát v metru už na konci 70. let,“ říká profesionální kytarista Paul, který mě na jinak ošklivé a depresivní stanici Tottenham Court Road zaujal už několikrát.

Pro hraní v metru existují konkrétní pravidla

„Tuhle zastávku jsem měl vždycky rád. Tady to nejvíc vynášelo, už v letech, kdy hraní v metru ještě nebylo legální. Teď, když udělali změny v povrchové dopravě, už tato stanice není tak rušná, ale pořád je jedna z mých nejoblíbenějších,“ říká Paul a poodkrývá zajímavá pravidla muzicírování v metru.

„Musíte v první řadě projít konkurzem a dostanete licenci, kterou je třeba každý rok obnovovat,“ popisuje. „Všechno teď řídí samotný londýnský dopravní podnik. Každé úterý ráno si pak hudebníci objednávají místa k hraní na jednotlivých stanicích. Jeden časový úsek trvá dvě hodiny. Umíte si představit, jaký je to frmol.“

Metrem za vyhlášenou kávou

V jednotlivých stanicích se dá koupit leccos dobrého k jídlu a k pití. Znám případy, kdy lidé mění běžnou trasu, aby si dopřáli vyhlášený kebab, nebo vystoupí o zastávku dál, aby si dali levnou a dobrou kávu. To platí třeba pro stanici Highgate a tamní Cafe Noir.

Alžířan Rafík pomáhá ráno nastartovat cestující metra kofeinem už sedmý rok. Hlavně mezi sedmou a půl jedenáctou se má co ohánět.

„Někdy se mě některý ze zákazníků zeptá, jestli si může vzít nápoj do metra. Lidé bývají mile překvapení, když jim říkám, že samozřejmě ano. V jejich zemích prý něco takového není možné. Tady platí omezení snad jen v autobusech, kam se nesmí brát jídlo, ale lidé to stejně porušují,“ upozorňuje.

Plán londýnského metra

Metro spoluvytváří duši Londýna

„Když jsem tady začínal, byl zájem dost vlažný. Tvrdě jsem však pracoval na vylepšení nabídky i samotné kávy. Proto to teď vypadá, že je stánek populární,“ uvažuje.

Podle kritiků je londýnské metro drahé, ne vždy čisté, navíc přeplněné, nevětrané, stejně jako nepříjemně hlučné. Právě ona nedokonalost však tvoří produkt, který spoluvytváří duši britské metropole.

autor: Jiří Hošek
Spustit audio

Související