Mlhavé vzpomínky na brazilského mordýře Lampiaoa
Kdo z vás ví, kdo tu byl kangaceiro? Možná si někdo pamatuje písničku o něm. Kangaceiro je v Brazílii loupežník. Loupežníci ovšem nejsou všichni stejní. Někteří - jako například legendární Robin Hood - bohatým berou a dávají chudým. Lampiao, nejznámější brazilský kangaceiro, byl krutý a neohrožený. Proto se pověst o něm zachovala.
Severovýchod Brazílie, to je sertao - nekonečné prostory pastvin, suchý horký kraj, trnitý porost. Jako ve středověku je tam společnost rozdělená mezi velké farmáře a jejich nevolníky. Mezi ty chudé patřil i Lampiaonův otec.
Lampiao, vlastním jménem Virgulino Ferreira da Silva, se narodil 7. června roku 1897. Vyučil se sedlářem, uměl také číst a psát a dokonce nosil brýle. Bylo mu 22 let, když coronel - bohatý statkář - dal zabít jeho rodiče. Virgulino přísahal pomstu. Shromáždil kolem sebe skupinu mužů, kteří neměli co ztratit, ale nikdy jich prý nebylo víc než padesát.
Na koních, na hlavě loupežnické klobouky poseté hvězdami, kožené kalhoty, pás na patrony. Dvacet let šířili hrůzu po kraji i sousedních státech. Přepadali farmy, kradli dobytek, zabíjeli lidi, brali rukojmí, mučili, mrzačili, plenili a vypalovali.
Po deseti letech poznal Virgulino dívku jménem Maria Déa. Říkali jí Maria Bonita - krásná Marie. Podle fotky štíhlé, drzé děvče. Odešla s ním do pustiny a žila jako on. Roku 1932 se jim narodila dcera.
Proč se mu říkalo Lampiao? Virgulino sice přišel o jedno oko, ale to druhé mu stačilo. Nikdy neminul cíl a jeho puška chrlila oheň - proud ohně viditelný zdaleka. Dokázal zastrašit majitele půdy i chudé farmáře. Věřil si a časem ztrácel ostražitost.
Zradil ho vlastní člověk. Policie obklíčila farmu, kde se banda skrývala. Nebo to byla jeskyně ? Každopádně nebylo úniku. Po krátké bitvě Lampiao, Maria Bonita a devět loupežníků zahynuli. Uřízli jim hlavy a poslali je do města Salvador, stát Bahia. To se stalo roku 1938. Hlavy loupežníků byly vystavené déle než třicet let. Teprve pak je směly rodiny pohřbít.
Viděla jsem obraz. Rudou krajinu zalévá rudé světlo. Vysoko na kopci je kostelík, vedou k němu schody a na každém z nich jedna hlava. Jsou zde všichni - Lampiao, Maria Bonita a další mrtví loupežníci. A pod obrazem báseň: "Legenda má lehké nohy, do nejistoty běží rychleji než paměť, rychleji než voják, který má strach."
To, co lidé věděli, nebo si mysleli. Ze všeho známého i neznámého vznikl nový Lampiao. Pravdu však nikdo neví, zjistit ji nelze. Jak žil a jaký byl. Dnes už každý ví, že byl kapitán. Smrt všechny rozrušila, jak něco uříznutého velkým nožem. Existoval vůbec?
