Michal Miovský ve Dvaceti minutách Radiožurnálu

Helena ŠULCOVÁ, moderátorkaCo se s naším vztahem k alkoholu dá dělat? Budeme se ptát. Přednosta Kliniky adiktologie 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, profesor Michal Miovský je hostem Dvaceti minut Radiožurnálu. Vítejte, dobrý den.

Čtěte také

prof. Michal MIOVSKÝ, přednosta Kliniky adiktologie 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v PrazeDobré odpoledne.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorkaPane profesore, dáte si občas skleničku vína třeba?

prof. Michal MIOVSKÝ, přednosta Kliniky adiktologie 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v PrazeNejsem úplný abstinent a dám si občas a když už si něco dám, tak si dám víno.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorkaA dáte si i 2 třeba skleničky?

prof. Michal MIOVSKÝ, přednosta Kliniky adiktologie 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v PrazeNěkdy si dám i 2 skleničky.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorkaJak je to vlastně se vztahem Čechů k alkoholu? Je pravda, že jsme velmi tolerantní, že si z toho popíjení děláme docela legraci a tam to možná začíná celý ten náš problém, nebo ne?

prof. Michal MIOVSKÝ, přednosta Kliniky adiktologie 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v PrazePokud se na to podíváme z té mezinárodní perspektivy, tedy srovnání mezi jednotlivými zeměmi, tak skutečně jsme poměrně extrémně tolerantní na rozdíl od mnoha jiných zemí a současně je u nás potřeba alkoholu velmi vysoká, a to i v porovnání se zeměmi, které obecně a tradičně mají velmi vysokou spotřebu alkoholu jako je například Německo. Jinými slovy, Česká republika opravdu dlouhodobě vévodí žebříčkům spotřeby alkoholu a současně vzorce pití, to znamená, jak se pije, tak jsou u nás poměrně vysoce rizikové.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorkaA čím to je? Když budeme srovnávat třeba s tím Německem, které vy jste zmínil, já Německo znám poměrně dobře, samozřejmě tam není rozdíl v tom, kde se dá alkohol koupit, i v Německu se dá poměrně dobře koupit alkohol téměř kdekoliv, ale rozdíl je v ceně. Pomohlo by nám, pokud bychom tady v Česku zdražili alkohol, byla by to cesta, pilo by se méně u nás?

prof. Michal MIOVSKÝ, přednosta Kliniky adiktologie 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v PrazeAno, samozřejmě cenová politika ve vztahu k alkoholu je poměrně významným regulačním faktorem, ale není to jenom cena. Vy jste to sice zmínila, ale myslím si, že je to trochu přece jenom zjednodušující, protože ne všechno a ve všech hodinách se dá pořídit a současně například i přístup k dodržování určitých norem, jako je například věkový limit, je poměrně zásadní, jinými slovy to, co je poměrně běžné u nás, že ačkoliv vám není 18, tak alkohol nakonec koupíte, a je jedno, jestli se vám to podaří na benzince nebo v supermarketu a podobně, tak to je něco, co se v Německu stane méně často.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorkaTam si zkrátka vyžádají tu občanku?

prof. Michal MIOVSKÝ, přednosta Kliniky adiktologie 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v PrazePřesně tak.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorkaA to se u nás nevyžádá?

prof. Michal MIOVSKÝ, přednosta Kliniky adiktologie 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v PrazeTo se u nás vyžaduje velmi málo, velmi nedůsledně a současně například i provozovatelé restauračních zařízení a podobně mají neustále nějaké různé alibistické vlastně zdůvodnění, proč mají problém to zkontrolovat, ale jejich kolegové například v Německu takový problém nemají a prostě, jestliže mají pochybnost o tom, že tam je ten věkový limit nenaplněn, to znamená, prostě je to někdo mladší, tak ho prostě vůbec podnapilého například do podniku nepustí, anebo ho prostě vyvedou ven anebo například na něj zavolají policii. Jinými slovy ten přístup je tam dost odlišný a málokdo si dovolí to, co si dovolí sem, jinými slovy to je například jedno z vysvětlení, proč je Praha tak studenty například z Británie nebo Nizozemska nebo jiných zemí tak oblíbenou destinací, prostě proto, že něco takového by si ve své zemi dovolit nemohli.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorkaKdežto tady jim zkrátka každý naleje.

prof. Michal MIOVSKÝ, přednosta Kliniky adiktologie 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v PrazeAno, přesně tak.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorkaA ani po nich nevyžaduje občanský průkaz a případně se vymluví takový provozovatel restaurace nebo ten číšník, že ten člověk zkrátka vypadá na 18, vždyť se na něj podívejte.

prof. Michal MIOVSKÝ, přednosta Kliniky adiktologie 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v PrazeNebo že to koupil někdo jiný a podobně. Jinými slovy v tom samotném přístupu a v tom nastavení je jedna z velmi podstatných odpovědí na tu otázku, proč je u nás toho možné tolik.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorkaA změnila by to třeba legislativa, kdyby se u nás změnila, pomohlo by to, nebo je to o lidech jenom?

prof. Michal MIOVSKÝ, přednosta Kliniky adiktologie 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v PrazeAno, zdá se, že ten problém není tolik v legislativě. Samozřejmě, že se dá v legislativě ledasco ještě vylepšovat a například samotný zákon 379, který je tím podstatným i ve vztahu vlastně k tabáku i k alkoholovým výrobkům, ...

Helena ŠULCOVÁ, moderátorkaTen říká co, omlouvám, že to nemám nastudováno tento paragraf.

prof. Michal MIOVSKÝ, přednosta Kliniky adiktologie 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v PrazeTen v podstatě upřesňuje všechny ty věci, kde mohou být prodány a nemohou být prodány alkoholické nápoje, tabákové výrobky a podobně, jak je to vlastně s dětmi a s dostupností, například vzdáleností od škol a sportovních aktivit a podobně, ale problém je v tom, vlastně ve vymahatelnosti toho zákona, to znamená, že ty sankce nejsou příliš dostatečné, ale i když jsou stanovené v tom zákoně a umožňují vlastně těm provozovatelům, respektive, aby provozovatelé byli postihnuti, pokud to nedodržují, to znamená, do rukou policie, případně i jiných orgánů, které to mohou zasáhnout a použít, tak v podstatě to není často používáno a větší problém tedy je v přístupu, v lidech, než v samotné legislativě. Je to vlastně něco podobného, jako například, jestliže tady několik posledních let běží diskuse s německými kolegy o tom, jaký my máme přístup k těm nelegálním návykovým látkám a k tomu, že díky našemu přístupu mají oni v Německu víc pervitinu, metanfetaminu, tak to není o legislativě tak, jak si mnozí z nich v Německu myslí, ale je to spíše o té benevolenci a současně právě ty problémy nepojmenovávají se úplně pravými jmény vlastně, co všechno stojí vlastně v řadě a může a způsobuje všechny tady tyto potíže v tom, že někde na konci prostě máte podnapilého 15letého člověka a ten naprosto v klidu nakráčí do restaurace a tam dostane ještě další alkohol.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorkaTakže nepomohou ani další zákazy například to, když se alkohol nebude smět prodávat na čerpacích stanicích?

prof. Michal MIOVSKÝ, přednosta Kliniky adiktologie 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v PrazeNemyslím si, že jednorázové opatření tohoto typu by to řešilo, to je skutečně o komplexu opatření a současně také vidíme, že při tom srovnávání těch jednotlivých zemí je velmi podstatná kombinace těch opatření dohromady a současně jakási dlouhodobá politika v těch opatřeních. Jinými slovy vlastně země, které sem tam vyzkouší nějaké opatření tak, jako se to občas stane u nás, tak jsou obvykle v těch výsledcích méně úspěšné.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorkaKlinický psycholog Michal Miovský je hostem Dvaceti minut Radiožurnálu. V Česku je podle informací Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti 1,5 milionů lidí, kteří pijí ve škodlivé míře. Co to znamená, že někdo pije ve škodlivé míře? Co je škodlivá míra?

prof. Michal MIOVSKÝ, přednosta Kliniky adiktologie 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v PrazeAno, tak ono těch hladin je několik a je dobré mezi nimi rozlišovat, jinými slovy tam, kde se bavíme vlastně o tom rizikovém pití, tak se bavíme vlastně o hranici, která je určená pro dospělého muže přibližně 60 gramy čistého alkoholu, to znamená přibližně posluchač si to může představit jako 3 piva nebo 3 dvoudecky vína.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorkaDenně?

prof. Michal MIOVSKÝ, přednosta Kliniky adiktologie 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v PrazeDenně. A u žen ...

Helena ŠULCOVÁ, moderátorkaTo je v pohodě, kdo pije 3 dvoudecky denně, tak je ...

prof. Michal MIOVSKÝ, přednosta Kliniky adiktologie 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v PrazeNe, není to v pohodě, ale je to ta hranice, která je stanovena pro to rizikové pité, to znamená, pokud překročíte tuto hranici, považujeme to za rizikové pití, protože se vám se zvýšenou mírou pravděpodobnosti přihodí v budoucím životě nějaký problém, na jehož počátku stojí alkohol.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorkaTakže to je u mužů. A u žen je to ale nižší.

prof. Michal MIOVSKÝ, přednosta Kliniky adiktologie 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v PrazeAno, to je ..., u žen je to nižší o jednu třetinu, protože ženské tělo metabolizuje alkohol trochu jinak a současně vlastně ženy se vyrovnávají s alkoholem trochu jinak, jinými slovy, u žen je tato hranice 40 gramů čistého alkoholu, to znamená 2 piva, případně 2 dvoudeci vína, to je ta úroveň rizikového pití, to znamená, to je ta úroveň, když se bavíme o těch přibližně milion a půl lidech, tak se bavíme o této úrovni rizikového pití. Těch úrovní rozlišujeme více a na opačném konci škály, to znamená taková ta nejzávažnější škála, kterou ještě používáme, je škála, která se překládá do češtiny trochu obtížně, ono v angličtině ten výraz je bingedrinking, to znamená vlastně nárazové pité a znamená to požití vysokého množství alkoholu naráz a to vysoké množství je definováno 5 standardními drinky, to znamená vlastně, že zatímco tady jsme se bavili o 60 gramech čistého alkoholu, tak tady se bavíme o hranici 100 gramů, ale požitého vlastně najednou, jinými slovy to je ten opak té škály.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorkaA kdo je tedy alkoholik, když se zeptám úplně jednoduše?

prof. Michal MIOVSKÝ, přednosta Kliniky adiktologie 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v PrazeA to je trochu problém, protože to, co vlastně ten údaj, který byl zveřejněný, je trochu diskutabilní v tom, že skutečně stanovit diagnózu závislosti na alkoholu může pouze lékař s odbornou způsobilostí, to znamená v tomto případě psychiatr a současně vlastně není možné vlastně mluvit takto úplně z epidemiologických údajů opravdu o závislosti, to není úplně regulérní, úplně čisté. Na druhou stranu samozřejmě v těch epidemiologických průzkumech používáme různá kritéria, která se používají i pro diagnostiku závislosti na alkoholu, jinými slovy ano, bavíme se o půl milionu lidí, kteří, pokud by byli diagnostikováni, pravděpodobně by dostali diagnózu závislosti na alkoholu, ale nemůžeme to takhle šmahem vlastně dát do jednoho pytle prostě proto, že skutečně pro regulérní stanovení diagnózy závislosti na alkoholu je nutná určitá klinická a diagnostická procedura, kterou může provést lékař odborný.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorkaTakže to bude u každého jinak, někdo třeba může pít každý den, ale nebude závislý na alkoholu, a někdo může pít třeba jenom, já to nechci teď nějak zlehčovat, ale třeba dvakrát za týden, ale pravidelně a vyžaduje to a v určitých situacích si zkrátka dát musí, když má stres, když má nějaké problémy a tam asi už je ta situace horší?

prof. Michal MIOVSKÝ, přednosta Kliniky adiktologie 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v PrazePřesně tak. Jinými slovy ano, to je to, co říkáte, to není zlehčení, to je skutečně to, že interindividuální rozdíly mezi lidmi jsou obrovské a že současně vlastně stanovení té diagnózy na alkoholu skutečně vyžaduje naplnění určitých kritérií, a ta se mohou lišit a není to dané prostě jenom například množstvím požitého alkoholu, jinými slovy to, co například u ..., jedna hladina spotřeby u jednoho člověka vůbec nemusí, který je závislý, vůbec nemusí znamenat, že ta stejná úroveň spotřeby alkoholu bude znamenat závislost také u někoho jiného.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorkaKdy nejčastěji sahají ženy po alkoholu?

prof. Michal MIOVSKÝ, přednosta Kliniky adiktologie 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v PrazeJe to velmi různorodé a současně se to proměňuje. Musím začít tím, že ty určité stereotypy a dnes už bych vlastně mohl hovořit o stereotypech, jak jsme zvyklí vlastně z minulosti o tom hovořit, že například takové ty ženy mezi čtyřicítkou a padesátkou, problémy vlastně v partnerském vztahu a podobně a že vlastně tam začíná takové to utajované pití a podobně, to něco prošlo obrovským vývojem, a ten vývoj se posunul směrem k tomu, že ty interpohlavní rozdíly, to znamená, co používáme na to to anglické slovo gender, tak vlastně ty rodové rozdíly se velmi výrazně stírají a na něco, na co jsme byli dříve zvyklí především u mužů, to znamená například právě to nárazové pití a požívání vysokého množství, různé další vzorce rizikového užívání alkoholu, věková hranice, to znamená, například dříve u dívek bylo obvyklé, že začínaly pít a mít problémy s alkoholem později, zatímco dnes vlastně se ty mezipohlavní rozdíly velmi stírají a vlastně se k sobě blíží, to znamená, například obecně bych to mohl vyjádřit tak, že mladá děvčata v teenagerovském věku se začínají velmi výrazně podobat ve spotřebě alkoholu, a nejenom alkoholu, svým vrstevníkům chlapcům, jinými slovy vlastně budeme se v budoucnu potýkat s fenoménem vlastně mnohem menších mezipohlavních rozdílů, a ty budou dány trochu jinak, než jak jsme byli zvyklí dříve s nimi zacházet a definovat je.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorkaPodle studie ESPAD patří České republice nelichotivé třetí místo v Evropě co do pití mladistvých. Mezi 16letými Čechy jsou dokonce jen pouhá 2 % těch, kteří ještě neochutnaly alkohol. Vy jste už zmiňoval mladistvé a jejich pití, ale co se s tím dá dělat, pane profesore?

prof. Michal MIOVSKÝ, přednosta Kliniky adiktologie 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v PrazeDělat se s tím dá mnoho, ale první, co je nutné a u čeho je nutné začít, je pojmenovat ty problémy skutečně správnými jmény, jinými slovy je například potřeba říct, že nestačí jenom definovat dobře zákon, ačkoliv i tam, jak jsem zmínil, můžeme diskutovat, jestli se dá něco vylepšit, ale prostě není to zase tak dramaticky odlišné od jiných zemí, problém je ve vymahatelnosti zákona, problém je v regulaci na jedné straně. Na druhé straně vidíte to i na takových věcech jako je například srovnání chování politiků. Přestože diskutujeme o tom, že lidé mají možná více a více negativní postoj k politikům a vůbec k politickým stranám a podobně, tak na druhou stranu stále ještě politici patří mezi součást elity společnosti ...

Helena ŠULCOVÁ, moderátorkaTakže ti mladí potom vidí třeba nějakého politika, kteří, který vrávorá u korunovačních klenot.

prof. Michal MIOVSKÝ, přednosta Kliniky adiktologie 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v PrazeKterý nejenom může být podnapilý nebo pod vlivem jiné látky a současně politika, který vlastně zlehčuje tyto věci, bagatelizuje je.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorkaMáte na mysli prezidenta Miloše Zemana třeba?

prof. Michal MIOVSKÝ, přednosta Kliniky adiktologie 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v PrazeNemám teď na mysli jenom pana prezidenta, ale mám na mysli spoustu dalších politiků, protože se to prostě týká poměrně spousty politiků, kteří opakovaně v médiích bagatelizují tady tyto problémy, bagatelizují vůbec celkově to téma a je to něco, co nás například v politické kultuře odlišuje od některých zemí, protože za některé tyto výroky by politik ve standardně fungující zemi typu Velká Británie, Německo a podobně, byl by velmi výrazně diskvalifikován a bylo by to něco, z čeho by se musel hodně výrazně zodpovídat nejenom své vlastní straně.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorkaTakže tam to začíná u těch vzorů, u těch mladistvých?

prof. Michal MIOVSKÝ, přednosta Kliniky adiktologie 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v PrazeAno, začíná, ano, začíná to i tam.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorkaAle vysvětlete mi jednu věc, jak může někdo, komu je třeba 16, už být závislý na alkoholu? V kolika letech musí začít pít takový kluk nebo holka?

prof. Michal MIOVSKÝ, přednosta Kliniky adiktologie 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v PrazeNo, to až takový problém není, ono vlastně čím je ten člověk mladší, tak tím v podstatě propracovat se až k závislosti je snazší, trvá to kratší čas. A to, co je na tom podstatného, my tady neřešíme jenom už závislosti na úrovni 16 nebo 17letých, ale my se tady bavíme o tom, že mnohé z těchto problémů už začínají ve 12, ve 13, ve 14, stačí se podívat například na statistiku pacientů, kteří končí třeba tady v Praze na detoxifikační jednotce v nemocnici pod Petřínem. Já už teď mám vlastně za sebou prvních několik měsíců zkušenosti s naším vlastním dětským klinickým ambulantním provozem.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorkaA tam léčíte i třeba 12leté?

prof. Michal MIOVSKÝ, přednosta Kliniky adiktologie 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v PrazeAno, začínají se nám tam objevovat skutečně a objevují se a přicházejí pacienti mladší 15 let.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorkaA za jak dlouho se on stane závislým nebo ona, to může být i dívka samozřejmě.

prof. Michal MIOVSKÝ, přednosta Kliniky adiktologie 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v PrazeAno, to je opravdu velmi interindividuálně odlišné. Jinými slovy, záleží to i na té míře predispozice, záleží na tom, na dostupnosti a spotřebě toho alkoholu, jinými slovy prostě může se stát, že takové to dítě se je schopno propracovat k závislosti na alkoholu třeba v řádu i několika týdnů.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorkaA toho si přece musí všimnout jeho okolí, nebo nemusí?

prof. Michal MIOVSKÝ, přednosta Kliniky adiktologie 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v PrazeVíte, součástí toho problému je i to sociální prostředí. Ono to prostě není náhodou, že dítě začne ve 12 nebo ve 13 pít alkohol, stejně jako užívat jiné návykové látky, není náhodou, že v té rodině prostě bývá obvykle i nějaký jiný problém. Není náhodou, že například pití alkoholu je obecně například spojováno například s nouzí, se slabým sociálním statutem, nebo nízkým sociálním statutem, jinými slovy tradičně se pilo v oblastech, kde byla vyšší nezaměstnanost, kde byli lidé chudší a podobně, jinými slovy prostě ty věci jsou vzájemně propojené a na jednom konci škály máte genetickou predispozici k tomu, abyste se stala závislou, a v tom se lišíme už tím, jak přicházíme na svět, ale odlišuje nás například na druhém konci škály i to, v jakém sociálním prostředí se pohybujeme. Vůbec to přitom například neznamená, že být v rodině, která je dobře hmotně zabezpečená znamená být chráněný, ono to záleží také na těch vztazích, na tom, co se v té rodině odehrává a podobně, jinými slovy přicházejí i zcela normální rodiny s normálními příjmy, ale jsou tu souvislosti, které prostě jsou zřejmé, stejně tak jako například v nejchudších vrstvách i v jiných zemích je zcela běžné, že mají děti nejvyšší nadváhu.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorkaTakže tam je to podobné. A co vy děláte s takovým dítětem, které k vám přijde? Asi ho přivedou rodiče, předpokládám, že už si toho potom všimnou, že to 12, 13leté dítě asi nepřijde samo.

prof. Michal MIOVSKÝ, přednosta Kliniky adiktologie 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v PrazeAno.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorkaJakým způsobem se léčí dítě závislé na alkoholu ve srovnání třeba s dospělými?

prof. Michal MIOVSKÝ, přednosta Kliniky adiktologie 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v PrazeAno, má to své odlišnosti. Mezi těmi odlišnostmi je například právě ten důraz na tu rodinu, prostě proto, že když přijde dospělý člověk, často je mimo rodinu, nebo už ho ta rodina tak z toho svého středu vystrčila, žije někde na squatu, na ulici a podobně, to znamená, je to trochu jiná situace. U těch dětí, které stále jsou v rodinách, rodiče jsou za ně zodpovědní, případně jsme kontaktováni třeba nějakým zařízením, například ústavním zařízením, kdy je to jejich chovanec a tato zařízení například jsou dnes stále významnějším dodavatelem v uvozovkách, dodavatelem těch pacientů i do našeho ambulantního provozu, tak toto je například moment, který je velmi odlišný, za to dítě někdo má zodpovědnost, zatímco ten dospělý pacient má zodpovědnost sám za sebe. Druhá věc je, řešíte tady i témata, která neřešíte s dospělým, anebo neřešíte v této rovině, například vzdělání. Můžete u dospělého pacienta řešit rekvalifikace nebo kvalifikaci, můžete s ním řešit jeho situaci nezaměstnanosti a podobně, ale u toho dítěte musíte například řešit to, že v jeho věku má povinnou školní docházku, to je samo o sobě docela limit i pro tu léčbu. Další moment výchovný. Je něco jinačího mít 25letého nebo 40 či 50letého pacienta a něco jinačího je mít 12 nebo 14 nebo 16letýho mladýho člověka, kde ten, ta výchova, ta komponenta výchovy hraje ještě prostě trochu jinou roli a my ji musíme v té terapii zohlednit, to je například důvod, proč já v tom týmu musím mít pedagoga, speciálního pedagoga, já v tom týmu potřebuju mnohem větší komponentu například v oblasti té sociální práce, protože spolupráce s OSPODem, sociálně právní ochrany dítěte je pro nás velice důležitá, to je souhra vlastně už dalších státních institucí vlastně, které tady spolu s námi musí postupovat koordinovaně.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorkaJedna věc, vím, že u dospělého, který je alkoholik, přijde se léčit, tak velmi často už se potom nesmí do konce života napít, protože by znovu vlastně mohl do toho spadnout. Jak je to u dětí? Když se to dítě vyléčí, bude moct potom si dát v dospělosti skleničku, nebo i tam je riziko, že do toho znovu spadne?

prof. Michal MIOVSKÝ, přednosta Kliniky adiktologie 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v PrazeTo riziko je tam vždy, jinými slovy člověk, který se propracuje až do závislosti, která vyžaduje jeho léčbu, tak samozřejmě u tohoto člověka vždycky bude znamenat riziko napití se v jakémkoliv množství v pozdějším věku.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorkaKlinický psycholog Michal Miovský je stále hostem ve Dvaceti minutách Radiožurnálu. Vraťme se k dospělým pacientům. Když k vám se přijde léčit člověk závislý na alkoholu, tak vy jej musíte samozřejmě nahlásit na dopravní inspektorát a on automaticky přijde o řidičák, to je téma, o kterém my jsme tady spolu mluvili ve Dvaceti minutách Radiožurnálu před pár měsíci a vy jste mi vyprávěl o tom, jak vám to přijde nespravedlivé a že by se to mělo změnit. Už se začalo na tom pracovat nebo vy jako odborníci už jste začali pracovat na tom, aby se tento styl změnil?

prof. Michal MIOVSKÝ, přednosta Kliniky adiktologie 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v PrazeAno, já jsem minule vlastně při tom povídání zmínil, že jsme nebyli úspěšní s tím běžným postupem, to znamená s příslušným podvýborem diskusí, stejně tak jako s ombudsmanem předchozím, a tak jsme se pokusili spojit síly s psychiatrickou společností a dohodli sjednocený postup, protože ono se to vlastně primárně týká lékařů s tou odborností v našem oboru a pokusili jsme se sjednotit pohled, ta jednání proběhla a myslím si, že jsme našli poměrně dobrý konsensuální postoj k tomu, co se pokusíme navrhnout poslancům v parlamentu a myslím si, že ten návrh, který tam momentálně budeme předkládat ...

Helena ŠULCOVÁ, moderátorkaA kdy?

prof. Michal MIOVSKÝ, přednosta Kliniky adiktologie 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v PrazeJe to v podstatě v této chvíli těsně před odevzdáním.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorkaPřed odevzdáním do Poslanecké sněmovny.

prof. Michal MIOVSKÝ, přednosta Kliniky adiktologie 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v PrazeAno, ano. Jinými slovy domnívám se, že ten návrh je jednak slušně formulovaný a řeší a navrhuje změny, které by měly odpovídat tomu, aby člověk, který chce řešit svůj problém se závislostí, nebyl tak výrazně diskriminován oproti člověku, který to řešit nechce, nikam nepřijde, nic nikde nenahlásí, tím pádem o řidičák nepřijde, jinými slovy je to pokus o jakési alespoň trochu narovnání tady této velmi nešťastné situace, která v podstatě znevýhodňuje lidi, kteří chtějí řešit svůj problém.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorkaTo znamená, vy v tom návrhu píšete co konkrétně, že by ten člověk o řidičák přijít neměl?

prof. Michal MIOVSKÝ, přednosta Kliniky adiktologie 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v PrazeNikoliv, že by o něj přijít neměl, ale současně to, co tam vlastně říkáme, je to, že by ta doba, po kterou by vlastně ten řidičák by měl být odejmutý, by měla být pouze doba opravdu nezbytně nutná a současně se pokoušíme vlastně do toho vnést lepší konkrétnější kontrolní prvek právě toho lékaře, který s ním pracuje, a bude to velmi výrazně individualizované, pokud se nám to podaří prosadit, právě na tom lékaři, aby mohl posoudit, zda ten pacient skutečně reálně abstinuje, zda skutečně jeho přístup k léčbě a průběh léčby je takový, aby umožňoval co nejdřívější vydání toho řidičáku nazpátek a aby skutečně ten člověk nebyl postihnutý víc, než je nutné. A současně se pokoušíme prosadit samozřejmě to, aby v případě, že ti lidé, kteří mají už nějaký záznam a současně ten problém neřeší, tak, aby skutečně ty postihy byly co největší, jinými slovy, aby to motivovalo k tomu problém řešit, nikoliv ten problém neřešit a profitovat vlastně nad tím, že se to nikdo nedozví a ten lékař žádné takovéto hlášení nepodá.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorkaTakže ještě jinak, teď je jak dlouhá ta doba, na jakou člověk přijde o řidičák?

prof. Michal MIOVSKÝ, přednosta Kliniky adiktologie 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v PrazeJeden z příkladů je, tam například musí ten pacient prokázat, že po 2 roky abstinuje, současně by to měl vydat odborný lékař a my narážíme například na to, že v některých regionech takovýchto člověk prostě není, to znamená, že ten člověk prostě nemá vlastně za kým jít, kdo by mu něco takového potvrdil. Současně nikde není procedurálně stanoveno, co všechno je nutné k tomu, aby byl posouzen ten člověk a dostal takovéto potvrzení od toho lékaře, jinými slovy dnes se ti lékaři nacházejí ve vysoké míře rizika, jak interpretovat, co vlastně potvrzují, že ten pacient skutečně abstinuje. A vedle toho kromě zkrácení této doby je tam právě ten prvek, jestliže se aktivně léčí, je prokazatelné, že abstinuje, což lze prokázat například screeningovými testy v průběhu té léčby, náhodnými testy a podobně, a je tam aktivní přístup k té léčbě, tak, aby ten lékař měl v rukou možnost, měl v rukou nástroj, aby ten řidičák mohl být vrácen dříve.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorkaKlinický psycholog Michal Miovský byl hostem Dvaceti minut Radiožurnálu. Děkuju za to, hezký den. Na shledanou.

prof. Michal MIOVSKÝ, přednosta Kliniky adiktologie 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v PrazeJá děkuji za pozvání též.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorkaNa Radiožurnálu za chvilku další zprávy. Helena Šulcová přeje dobrý poslech.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je společnost NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.