Michaela Pavlátová

Na AniFestu tentokrát stráví celý týden. Přesto má pocit, že není v jejích silách stihnout veškerý program, který největší specializovaný soutěžní festival animované tvorby – jenž se letos odehraje od 26. dubna do 1. května v Teplicích v České republice – svým návštěvníkům nabízí. „Užiju si ale asi úplně všechno,“ usmívá se.

Její animovaná groteska Řeči, řeči, řeči byla v roce 1991 nominována na Oscara a pozdější Repete si odneslo Zlatého medvěda z Berlinale. Právě tyto dva filmy považuje Michaela Pavlátová za své nejúspěšnější. „Dostaly rozhodně nejvíc cen,“ hodnotí animátorka. „Učinily mě navíc známou, což je nejen výhodné pro další kariéru, ale zároveň i zavazující.“

K animovanému filmu ji přitom vlastně přivedla náhoda. „Animovaný film jsem vnímala jako součást svého dětství a dospívání, nijak zvlášť jsem ho však nemilovala. Když jsem se poté hlásila na vysokou školu, byl ateliér animované tvorby jediným, který měl vyučujícího, který nebyl ve straně – navíc se do něj nehlásilo tolik lidí. Řekla jsem si tedy, že se zkusím přihlásit a nějak to dopadne,“ směje se Michaela Pavlátová.

Animace je velice zdlouhavá práce. Nakolik patří trpělivost mezi požadavky na správného výtvarníka? Proč je podle ní animace naprosto komplexní činností? A jak se pode ní animace během posledních několika let proměnila? I to se od Michaely Pavlátové dozvíte v záznamu celého rozhovoru, který si můžete kdykoliv poslechnout v našem audioarchívu.

Záznam celého rozhovoru s Michaelou Pavlátovou a dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v iRadiu.