Mezi nejutajovanější místa mladoboleslavské Škodovky patří virtuální studio

Maketa vozu, do kterého usedne testovací řidič s virtuálními brýlemi na očích.
Maketa vozu, do kterého usedne testovací řidič s virtuálními brýlemi na očích.

Jak jsme si v Experimentu už mnohokrát ověřili, virtuální realita nejsou jen akční počítačové hry a zábava. Speciální technologie slouží také architektům domů, designérům letadel nebo vývojářům aut. Digitální svět usnadňuje práci také návrhářům interiérů vozidel, kteří díky ní dokáží lépe posoudit, jestli se jim třeba pochromovaný spínač radia neodráží v čelním skle.

Stojím ve virtuálním studiu Technického vývoje Škody Auto v Mladé Boleslavi, v areálu zvaném Česana. Moderní místnost bez oken připomíná přednáškový sál. Tady se scházejí odborníci z celé firmy a rozhodují o klíčových otázkách vývoje nebo výroby.

Holografické brýle, virtuální realita a roboti. Jak dnes vypadá výuka na škodováckém učilišti?

Virtuální realita umožňuje studentům učit se zážitkem

Už jen u luxusních automobilek platí, že auta vyrábějí ručně. Sériovou výrobu většiny aut dnes obstarávají roboti – svařují díly, lakují karoserie. Budoucí automechanici je proto musí umět správně naprogramovat. Školy sázejí na moderní technologie, které by to měly žáky naučit. Pozadu nezůstává ani mladoboleslavská Škodovka.

„Vstup sem je řízený, je to jedno z nejutajovanějších míst. Jsou tu vidět koncepty budoucích projektů,“ vysvětluje mi vedoucí stavby prototypů a modelů škodovek David Vaněk, proč jsem musela odevzdat i mobilní telefon do schránky u vstupu.

Design do každého detailu

Ve virtuálním studiu visí na stěně obří obrazovka, takzvaná power wall – v doslovném překladu stěna s napájením. David Vaněk na ní nastavuje obrázek interiéru auta. Za pár vteřin počítačový program zaostřuje palubní desku.

Ve vysokém rozlišení a plasticky sledujeme kulatý ovladač mlhových a dálkových světel, ofukovač skel i celou dekorovou lištu. Na power wallu jsou vidět i takové detaily jako nežádoucí odlesky, které se odrážejí přes čelní sklo a můžou oslňovat řidiče.

Testování optimálního členění interiéru vozu ve virtuální realitě pomáhá předcházet nedostatkům při výrobě

„Samozřejmě záleží na tom, jestli jedete ve dne, v noci, jak je to nasvětlené okolo vás. Ale jakmile bude dekorový element z chromu nebo bude mít lesklou barvu, vzniká nebezpečí odlesků, které mohou být pro řidiče nepříjemné. Zákazník by mohl říct, že ho to ruší,“ popisuje David Vaněk.

„Proto si interiér zobrazujeme pomocí virtuálních metod už v rané fázi vývoje, abychom ho optimalizovali včas. A ne až potom, když už sedíme v autě,“ dodává.

Rychlejší, ostřejší, přesnější

Dalším nástrojem nejen pro designéry a vývojáře aut jsou virtuální brýle. Koordinátor vývoje produktu automobilky Marek Hlávka si pochvaluje, jak je výrobci neustále vylepšují. Třeba pokud jde o ostrost obrazu.

„Výkon roste a všechno se zrychluje. Vzpomeňte si, co umí PC dnes a co před deseti lety. Výpočetní výkon, který máte v telefonu, neměla ani NASA v Apollu, když letěli na Měsíc. Roste to exponenciálně,“ shrnuje.

Interiér na zkoušku

Z virtuálního studia přecházíme do místnosti s maketou auta, ve které jsou sedačky i volant. „Můžete si vyzkoušet celkový dojem z interiéru, jak z auta vidíte, můžete za sebou zavřít dveře a vyzkoušet si ergonomii – jak dosáhnete na jednotlivé prvky,“ ukazuje mi koordinátor virtuální techniky Roman Schubert.

Češi vyvinuli „nejostřejší“ virtuální brýle na světě

Virtuální brýle XTAL se ovládají pomocí tzv. hand trackingu a také prostřednictvím hlasových povelů.

Brýle pro virtuální realitu mají čím dál lepší rozlišení. Častěji je proto využívají technologické firmy. S jejich pomocí se vyvíjejí letadla nebo auta a slouží i jako testovací simulátor pro dopravní piloty. Zatím „nejostřejší“ brýle na světě pocházejí z pražských Holešovic. Vypadají jako černá křišťálová cihla a mají v sobě dva displeje s ultra vysokým rozlišením 5K.

Nasazuji si tedy velké černé VR brýle a rázem stojím ve virtuální ulici. Před sebou vidím ulici, přechod pro chodce, semafory a otevřené červené auto. Na rozdíl od dveří sedačka skutečně existuje, a tak nasedám do auta. Před sebou mám palubní desku, řadicí páku. S pomocí ovladače, který mi Roman Schubert vkládá do ruky, si mohu vyzkoušet ergonomii vozu i jednotlivé ovládací prvky.

Pokud se při testování zjistí, že některý prvek výbavy vozu není optimálně vyřešený, vývojový tým začne okamžitě pracovat na změně. Může jít třeba o umístění rádia, klimatizace nebo odkládacích prostor.