Markéta žije na Korfu a stará se o opuštěné psy. Její Tlapky z Korfu už zachránily stovky zvířat

Když se Markéta Mavropoulou na Korfu přestěhovala, netušila, že jejím osudem se stanou toulaví psi
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Když se Markéta Mavropoulou na Korfu přestěhovala, netušila, že jejím osudem se stanou toulaví psi
0:00
/
0:00

Když Markéta Mavropoulou potkala v roce 2005 na Korfu svého budoucího manžela, neměla v úmyslu zachraňovat opuštěná a zraněná zvířata, ale setkávala se s nimi denně na ulici. Začala je krmit, ale po nějaké době se její záchranné aktivity tak rozrostly, že se rozhodla pro založení vlastní organizace, kterou příznačně pojmenovala Tlapky z Korfu.

Když přijíždím do vesničky Rachtades na severu ostrova Korfu, zastavím neomylně tam, kde slyším štěkot smečky psů. Tady musí bydlet Markéta. Ta už mezitím vychází ze svého domku a vede mě k oplocenému pozemku, kde skáče a štěká dobrých dvacet psů nejrůznějších plemen a velikostí.

Nevěsta se zvláštním hobby

„Táhli jsme to dlouho z vlastních peněz, to se ale nedá. Měli jsme vždycky dva psy z ulice. Psi ale před adopcí potřebovali počkat, než mohli vycestovat, tak jsme začali s dočasnou péčí. Neměli jsme ale dost místa, tak jsme poprosili tchána, aby nám půjčil zahradu. Původně to bylo pár metrů, teď už je to 80 metrů čtverečních,“ směje se Markéta.

Naštěstí je vesnička Rachtades opravdu Bohem zapomenutá, takže na otázku, co na štěkot psů říkají sousedi, mi Markéta vysvětluje: „Nemáme sousedy, je tu jen jeden dům dole a ti si zvykli. I tchán a tchyně se s tím smířili, chudáci. Jinak to jsou domy, kde bydlí lidi jen v létě, a nikdo si zatím nestěžoval.“

Tlapky z Korfu

Donedávna hradila Markéta veškeré náklady ze své kapsy. Nejsou to malé částky, často jde i o více než 600 eur měsíčně. Založila proto sdružení Tlapky z Korfu, které je registrované v České republice, a Markétin psí domov přes něj může získávat finanční prostředky.

„Formou dotací a darů se bude přispívat na pejsky tady – na krmivo, kastraci, očkování a veškerou veterinární péči,“ vysvětluje chovatelka, která pejsky nabízí k adopci, mimo jiné také do České republiky. Markétě jde ale hlavně o to, aby v Řecku, kde se o opuštěná zvířata téměř nikdo nezajímá, šířila osvětu.

Kastrace jako cesta z problému

„Jde mi hlavně o to, aby se lidi vzdělávali. Musí se zamezit rozmnožování, aby se pak zvířata nevyhazovala k popelnicím. A lidé by také měli pochopit, že u nás mají podporu a že jim pomůžeme zvíře vykastrovat,“ přibližuje své hlavní cíle.

Rozdíly za posledních několik let Markétina působení jsou viditelné: „Když si vzpomenu, jaké to tu bylo, když jsem sem přišla, a jaké je to teď, je to velký rozdíl. Sice stále kastrujeme, ale počet vyhozených a toulavých zvířat v ulicích se zmenšil.“

Jak si adoptovat psa z Korfu?

Markétě prošlo za tu dobu rukama už okolo dvou set psů a nepočítaně koček. Co se s nimi děje poté, co je někdo odloží před prahem jejího domku? „U psa nejprve zkontrolujeme, zda někomu nepatří. Pak se dostane k nám, do mezistanice mezi domovem a ulicí. Naočkuje se, projde krevními testy a nafotí se, abychom ho mohli nabídnout k adopci,“ popisuje Markéta.

Adopci tady na Korfu příliš nedůvěřuje, několikrát to nedopadlo dobře. Přednost dává adopci do zahraničí – do Německa, Rakouska nebo Česka. Rodina musí nejprve uhradit veterinární náklady, bez těchto formalit nemůže pes vycestovat do jiné země. Rodina také hradí letenku a podepisuje adopční smlouvu, aby si Markéta byla jistá, že je pejsek v dobrých rukou.

Láska ke zvířatům je nakažlivá

Řekové nejsou zrovna proslulí ochránci zvířat, a tak se na závěr musím zeptat, jestli má Markétin manžel svatozář anebo zvířata miluje stejně jako ona.

„Má je rád, ale ne fanaticky. Teď se to ale zvrtlo tak, že nám doma nedovolí zabít mravence – nabere ho na lopatku a vynese ven,“ směje se. „Už je ze mě zblbnutý a volá mi, když je někde uprostřed cesty pes. Můžu říct, že nás to scelilo.“

autoři: Pavla Smetanová, Anna Duchková|zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Odebírat podcast

Související