Máme „panelákoidní“ společnost. A teď na to doplácíme, myslí si architekt Martin Rajniš

Jedním ze zlomů pro něj byla návštěva Bolívie, kde přemýšlel o svém životě. Architekt Martin Rajniš sice spolupracoval na velkých zakázkách, ale jednou si řekl, že je čas sestoupit a být svobodný. „Ta svoboda, která se objevila, je k nezaplacení,“ tvrdí o svém rozhodnutí a v té souvislosti mluví také o profesní sebevraždě.

Když prý sečetl dobu strávenou na cestách, došel k překvapivému číslu 14 let. „Vyplatí se tedy pro mě dům? Neměl bych mít stan?“ uvažuje známý architekt, který tvrdí, že se stáváme tuláky po světě a svět přirovnává ke globální vesnici plné cest.

Dnes staví domy z dřevěných a snadno rozebratelných konstrukcí. Tento postoj jde ruku v ruce s naším vztahem k hmotným věcem a také s teorií „z kolíbky do kolíbky“. „Vezmete dřevo na topení, postavíte konstrukci domu. Za 15 nebo 20 let dřevo zas do kolíbky vrátíte,“ vysvětluje pojem Martin Rajniš v rozhovoru s moderátorkou Lucií Výbornou.

Čtěte také

Architektura ovšem podle něj prožívá krizi. Domy by totiž měly být stavěny pro lidi, měly by podporovat lidský kontakt, milost, měly by být vystavěny člověku přímo na kůži. „Správné domy jsou opakem paneláků, právě na ně totiž naše společnost doplácí,“ zdůrazňuje a dodává, že naše společnost je až příliš „panelákoidní“.

Martin Rajniš, architekt|foto: Šárka Ševčíková

Audio záznam rozhovoru si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.