Madeleine Albrightová: Mladá generace musí myslet na svou úlohu v demokracii

Vaše kniha se jmenuje Fašismus – Varování (Argo, 2018, pozn. red.). To varování se týká současnosti a ohrožení svobody a demokracie v Americe, v Evropě, ale obecně ve světě. Proč podle vás je potřeba ten varovný prst zvedat a proč jste si vybrala zrovna termín fašismus?

Protože, víte, já opravdu studuju, co se děje ve světě. A jsou události, před kterými musíme varovat. Myslím, že lidi dobře nerozumějí, jak důležitá je demokracie. Demokracie je těžká a každý na ní musí pracovat. A proto si myslím, že je potřeba varovat před tím, co se všude děje.

Člověk se musí zamýšlet nad tím, co a proč se stalo v 30. letech a co se může stát teď.
Madeleine Albrightová

Madeleine Albrightová|foto: U.S. Department of State

Ta kniha je historická. Když jsem se rozhodla ji psát, tak jsem se dívala na historii a trošku historii Československa. Co se stalo, když Němci přišli v roce 1939 a všecko se změnilo. Co fašismus znamenal pro všechny, ale hlavně také pro moji rodinu, z níž 26 lidí umřelo v koncentráku. Proto si myslím, že se člověk musí zamýšlet nad tím, co se to stalo, proč se to stalo v  30. letech a co se může stát teď.

Proto jsem se dívala na Maďarsko, na Polsko a na Filipíny, na Turecko a Venezuelu… Všichni ti lidi tam byli zvolení, tak co se to vlastně stalo s tou demokracií, že najednou se otočili a vybrali diktátora?

A co se tedy stalo?

V každé společnosti jsou lidi nějak rozdělení – zlobí je, že někteří jsou bohatí a někteří chudí, někteří mají všelijaké možnosti a druzí nemůžou. A když se na to člověk dívá historicky: najednou se objeví lídr, který se snaží identifikovat s nějakou velkou grupou a chce, aby ostatní, ta minorita, neměli nic. Taková nacionalistická grupa vlastně všecko převezme.

Fašismus není nějaká ideologie, je to proces, kdy někdo převezme celou moc a odebere ji lidem. A ten člověk se stane tak mocným, že to rozdělení je pak o moc horší. Člověk musí dávat pozor, když nějaká grupa si myslí, že je lepší než ta druhá.

Je důležité mluvit s lidmi, s kterými člověk nesouhlasí. Nejen říkat „já nesouhlasím“, ale opravdu poslouchat to, co se jim nelíbí.
Madeleine Albrightová

Jak vážná tedy situace v současném světě v tomto ohledu podle vás je a jaká je obrana lidí, kteří toto nebezpečí třeba podobně jako vy pociťují, ale zároveň patří mezi ty nespokojené?

Myslím, že lidi se hlavně musí dovědět, co se děje. Ne aby si mysleli, že všecko je normální, protože to není normální. My v Americe teď máme takovou povídačku, že když člověk něco vidí, tak musí něco říct. A já jsem k tomu dodala, že musí něco udělat.

Když je nějaký vůdce, který vůbec nedělá to, co je spravedlivé, tak se o tom musí mluvit. A když si takový vůdce myslí, že všecko je vymyšlený a že média jsou nepřítel lidu, i o tom se musí mluvit.

Lidi musí kandidovat. Dobří lidé. A ti, kteří nekandidují, tak je musí podporovat a ptát se jich, co vlastně chtějí dělat, co budou dělat. To je důležité. A co je opravdu těžké, je mluvit s lidmi, s kterými člověk nesouhlasí. Nejen říkat „já nesouhlasím“, ale opravdu poslouchat to, co se jim nelíbí.

A poslední věc: Myslím, že je opravdu důležité, aby mladá generace, nejen myslela na to, až tohle všechno skončí, ale musí opravdu se do toho pustit a pracovat a myslet na to, co je jejich role v demokracii.

Lidi poslouchají jen to, v co už věří a co si myslí.
Madeleine Albrightová o úskalí sociálních sítí

Součástí technologického pokroku jsou i sociální sítě, sociální média. O tom v knize také píšete – jaké jsou jejich výhody, třeba aktivizace nebo propojení lidí, ale na druhé straně nebezpečí, jako je kontrola lidí nebo šíření dezinformací. Vy jste dělala vrcholnou politiku v době předtwitterové, teď už máte také svůj twitterový účet. Jak se politika změnila v době, kdy jde řídit svět z postele ve 140, teď už v 280 znacích?

Jak už jsem říkala, každý si ze začátku myslí, že je to nějaký dárek. Ale problém je, že lidi poslouchají jen to, v co už věří a co si myslí. Nechci si dělat legraci z lidí, kteří poslouchají jen jednu věc. Ale myslím, že je důležité poslouchat i další názory a ne si myslet, že věci jsou tak nekomplikované, že 140 znaků může něco vysvětlit. Mluví jen s lidmi, se kterými už souhlasí a nepřemýšlí o tom, o čem je opravdu potřeba mluvit a přemýšlet.

Žijeme v hrozně komplikované době. Tady si lidi myslí, že jsem tuhle knihu napsala jen proto, že Trump je prezidentem. Pravda je, že jsem ji chtěla napsat už předtím, protože jsem viděla takové věci ve všelijakých zemích. Že lidi opravdu dost neposlouchají, co se děje, nerozumějí tomu. Že je ta technologie trošku diriguje a ne že oni dirigují technologii.

Co podle Madelaine Albrightové spojuje Donalda Trumpa s Vladimirem Putinem? A v čem je inspirativní Mussoliniho výrok o oškubané slepici? Poslechněte si celý rozhovor z října 2018.