Má fakulta podpořila ve volbě rektora protikandidáta. Byl bych ve schizofrenní situaci, vysvětluje svůj odchod končící prorektor Kuklík
Proč končí už třetí člen kolegia rektorky Univerzity Karlovy Mileny Králíčkové? Jaká je atmosféra ve vedení školy? „Pro mě bylo určitě důležitým aspektem i to, jak se na problematiku řešení ekonomických problémů nebo vysvětlování vysokých odměn dívali fakulty a lidé na fakultě. Sám jsem měl problém lidi na své vlastní fakultě přesvědčit o tom, jaké jsou všechny souvislosti,“ říká v pořadu Dvacet minut Radiožurnálu končící prorektor Univerzity Karlovy Jan Kuklík.
Jaké důvody vás vedly k rezignaci, kterou jste ve čtvrtek oznámil?
Na univerzitě řešíme minimálně od podzimu minulého roku poměrně závažnou situaci, která vznikla jako iniciativa Akademického senátu prošetřit jednak průběh naší reakce na tu tragickou událost na filozofické fakultě a ekonomické otázky, které s tím byly spojeny.
Bohužel se v průběhu diskuzí ohledně přípravy zprávy Akademického senátu ukázalo, že ačkoliv si myslím, že univerzita skutečně tu krizovou situaci zvládla právě díky velkému nasazení velkého množství lidí jak na samotné filozofické fakultě, tak i na univerzitě, tak některé z těch okolností na to pak vrhly ne úplně dobré světlo.
Čtěte také
Musím říct, že to mě opravdu velmi mrzelo, protože jsem se na řešení těch otázek skutečně podílel od toho jedenadvacátého a téměř každý den jsme řešili právě otázky, které byly spojeny s bezpečností a s pomocí obětem.
Šlo tedy o nešťastnou komunikaci o ekonomických otázkách, ale zřejmě šlo také o výši odměn vedení.
No, ale to je pak druhá otázka, ta první začala tím, že se objevily pochybnosti, jestli jsme v ekonomických otázkách při řešení té krize postupovali správně a tady musím říct, že ty okolnosti bezprostředně po té události asi odůvodňovaly to, že se nepostupovalo vždycky úplně přesně podle pravidel, ale bohužel se ukázalo, že i s nějakým odstupem tam došlo k určitým problémům, zejména k zabezpečení služeb bezpečnostní agentury.
Na to Akademický senát poukázal podle mého názoru oprávněně, ale zjistil přitom ještě některé další problémy, které jsme začali postupně řešit. Tady musím říct, že bych rád ocenil paní rektorku, pana kvestora a celý tým, že jsme se opravdu snažili přijít s nějakými řešeními.
Bohužel se nám asi nepodařilo některá ta řešení přijmout dostatečně rychle nebo razantně a vznikla z toho určitá nedůvěra mezi vedením univerzity, některými fakultami a také Akademickým senátem a do toho právě pak přišla i ta kauza s odměnami.
Tady musím říct, že to souviselo s tím, že si Akademický senát pak vyžádal odměny členů krizového štábu, ale pak i celého vedení univerzity a věc se dostala ne do úplně dobré souvislosti, nejenom s tou výší, ale i s tím spojováním s tou tragickou událostí. Tady by zase chtělo říct, není to černobílá problematika. Spíše mě mrzelo, že jsme nedokázali přesvědčivě na tu otázku odpovědět a zareagovat.
Postupné odcházení
Jak dlouho jste rezignaci zvažoval? A co bylo hybným momentem, když jste se rozhodl to udělat?
Já musím říct, že pro mě určitě bylo důležitým aspektem i to, jak se na tu problematiku řešení jednak ekonomických problémů, popřípadě vysvětlování vysokých odměn, dívali fakulty a lidé na fakultě. To téma jsem zaznamenal i na své fakultě, na právnické fakultě, že ta věc samozřejmě přinesla problémy ve vysvětlování.
Já sám jsem měl opravdu problém lidi na své vlastní fakultě přesvědčit o tom, jaké jsou všechny ty souvislosti, že ta problematika odměňování není jenom o výši, měla být také asi o nějakých jasných pravidlech.
Myslím si, že právě na fakultách určitě způsobily problémy právě ty otázky odměňování, zejména v souvislosti s tím, že činíme nějaká racionalizační opatření – snižují se počty zaměstnanců nebo se šetří – a do toho jsou potom vysoké odměny managementu samozřejmě problémem, a to já nezastírám.
Čtěte také
Určitě jsem byl součástí toho problému, snažil jsem se přijít s nějakými řešeními. Zase musím říct, že bych ocenil to, že paní rektorka se snaží tuto věc řešit transparentně a nyní přichází se systémem jasných pravidel pro odměňování, včetně zastropování jejich výše a odůvodňování. Takže bych chtěl říct, není to černobílá záležitost.
Přesto ale odcházíte, jste už třetí – možná čtvrtý, k tomu se ještě dostaneme – člen kolegia rektorky Mileny Králíčkové, který odchází letos. Jak byste popsal současnou atmosféru ve vedení univerzity?
Já myslím, že ten problém, jak ho vidím já, pro mě osobně souvisel s tím, jak jsem vnímal tu situaci na fakultách, protože celá ta záležitost řešení reálných problémů, které univerzita má, se dostala do souvislosti se začátkem předvolební kampaně, protože univerzita bude volit svého rektora už v říjnu tohoto roku.
A tady nezastírám, že ta otázka pro mě byla velmi citlivá, když se moje vlastní fakulta rozhodla, že nechce dále podpořit stávající rektorku a podpořila poměrně výrazným způsobem protikandidáta. Já jsem z toho pro sebe taky vyvodil odpovědnost, takže těch důvodů bylo více.
Obecně považuji za nešťastné, že jsme se dostali do situace, že se řešení, která jsou nutná pro univerzitu, dostala do předvolebních soubojů.
Tady musím říct, že bych byl trochu ve schizofrenní situaci, a tak jsem se k ní rozhodl přistoupit tak, že jsem jednak přiznal svůj díl odpovědnosti za to, že se mi nepodařilo asi dobře vysvětlovat to, k čemu jsme dospěli na úrovni univerzity, a zároveň jsem si z toho vyvodil, že ani nemohu být součástí předvolebního týmu paní rektorky.
Myslím si, že bude mít teď možnost si eventuálně rekonstruovat svůj tým a říct, s kým půjde do voleb. Já to ze své strany považuju za určitou možnost to takto dát na stůl.
Volba rektora
Když mluvíme o odchodech, z vedení Univerzity Karlovy už v květnu odešel prorektor pro strategii a rozvoj Josef Fontana, v březnu prorektor pro vnější komunikaci Martin Vlach. V pátek měla podle Mileny Králíčkové podat rezignaci prorektorka pro zahraniční záležitosti Eva Voldřichová Beránková, ta to ale popřela. Máte bližší informace k těmto nejasnostem? Jak to vlastně je?
Nemůžu mluvit za paní prorektorku. Myslím, že mělo dojít k rozhovoru mezi paní rektorkou a paní prorektorkou, ale k tomu nedošlo, nedošlo ani k předání nějakého formálního dopisu (prorektorka Voldřichová Beránková se omluvila kvůli zdravotním potížím – pozn. red.). Já si myslím, že je to asi i následek toho, že ta situace je psychologicky poměrně náročná, vypjatá.
Jak říkám, nemůžu to ani komentovat, spíš bych tady rád upozornil na to, že si myslím, že v jejím případě je to také součást uvažování o tom, jak dál, protože tady ten vztah ještě k té fakultě je dán vztahem k filozofické fakultě, která nám už od února velmi vyčítala tu nešťastnou komunikaci, ale také neřešení některých problémů, které před univerzitou jsou, jako třeba otázka platů v humanitních a společenskovědních oborech a podobně.
Čtěte také
Já za ni tedy nemohu hovořit, myslím si, že to bylo spojeno právě s nějakou její úvahou, jak dál také v kolegiu rektorky, ale myslím, že je na jejich rozhovoru a na jejím rozhodnutí, aby tu věc vysvětlila a aby bylo postaveno na jisto, jak ta záležitost je. Podle mě i podle toho, co zaznělo na Akademickém senátu v pátek, je stále prorektorkou do té doby, než dojde k nějakému rozhodnutí nebo vyjasnění té situace s paní rektorkou.
Ona chtěla rektorku požádat, aby už nekandidovala ve druhém funkčním období. Mluvil jste o schizofrenní situaci. Jak byste se k tomu, zda ji podpořit, postavil vy osobně? Mluvil jste o stanovisku vaší právnické fakulty, která už podpořila protikandidáta. Vy byste jí dal hlas?
Já si myslím, že by bylo fér počkat na to, s jakým programem strany přijdou a jak to také bude s procesem nominace jednotlivých fakult.
Tady je dobré si uvědomit, že univerzita je takovou federací 17 fakult, rektorka nereprezentuje jenom sama sebe, ale reprezentuje i společenství fakult a rozhodne se až v průběhu října. Myslím si, že by bylo teď fér podívat se na ty programy, nechat Akademický senát rozhodnout a ať vyhraje ten, kdo bude mít lepší program a přesvědčí většinu senátorů. Takže moje odpověď na to by byla taková… Chápu, že mi řeknete, že je to trochu šalamounská odpověď.
Já ale zase musím vnímat, že jsou tady kritické hlasy, zejména ze strany fakult, a jestli bych něco paní rektorce řekl ještě směrem do budoucna, tak to, že se opravdu s těmi fakultami musí jednat. Měli jsme program, že budeme řídit univerzitu tak, že budeme diskutovat s fakultami.
Nám se to poměrně dařilo až na to, že když přijdou problémy, tak samozřejmě přijdou i výrazněji kritické hlasy a tam je to o tom, jestli jsme schopni zvládnout i tu kritiku, reagovat na ni konstruktivně a přesvědčit fakulty. Tady chci říct, že to je znovu pořád v rukou i paní rektorky a všech těch kandidátů.
Co je příčinou toho, že se tým rektorky Univerzity Karlovy Mileny Králíčkové rozpadá? A z jakého důvodu se o hospodaření univerzity zajímá policie? Poslechněte si celý rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Smrt odsouzeného v pankrácké věznici. Obžalovaná je lékařka se zkušenostmi z blízkosti válečné zóny
-
Český blackout vyšetřuje expertní panel evropských provozovatelů sítí. Zpráva má být do půl roku
-
Výhrůžky novinářkám? Živnou půdou je polarizace společnosti, vysvětluje socioložka médií
-
Ředitel NÚKIB: Nesmíme se podceňovat jako potenciální cíl kyberútoků. DeepSeek je rizikový