Lišky jsou v Londýně jako doma. U Janet a Dena na zahradě jich už vyrostlo několik generací

Je deset hodin večer, čas krmení lišek. Manžel paní Janet má na podnose připravené jídlo, otevírá dveře a servíruje večeři přímo v předzahrádce.

Večeře pro lišky - dnes to budou i toasty s jahodovou marmeládou|foto:Jaromír Marek, Český rozhlas

„Snažíme se je krmit každou noc. Vždy jim dámě nějaké kuře nebo rybí kůži. Prostě co máme. Nedávno jsme jim začali také dávat toasty namazané marmeládou, aby měly taky něco sladkého,“ usmívá se Janet. „Prostě jídlo položíme na chodník před dům a během chvilky se objeví.“

Zatímco zavírá dveře, já vše pozoruji z protější strany ulice. Netrvá dlouho a objevuje se první liška. A pak druhá. Jsme v rezidenční čtvrti Croach End na sever od centra tvořené řadovými domky se zahrádkami. Právě tam a také v parcích žijí lišky nejčastěji.

Život ve městě znamená jídlo a bezpečí

„Vidíš ten otvor? To je vchod do liščí nory. Lišky se sem nastěhovaly před sedmi lety a řekl bych, že je to stále jedna rodina,“ ukazuje Den.

„Mám pocit, že už mě znají. Když vylezou malá liščata ven na trávník, občas si k nim lehnu. Rodiče jdou shánět něco k snědku a nechají mě s nimi samotného. Asi si myslí, že jsem velké divoké prase, které je ochrání a zažene psy,“ směje se.

V křoví jeho zahrady už vyrostlo několik generací lišek. Ty se do anglických měst začaly stěhovat zhruba před sto lety. Důvod byl velmi pragmatický – odpadky.

„Lišky prostě přišly na to, že je snadné roztrhnout pytel s odpadky a dostat se ke zbytkům jídla, které lidé vyhodí. Kromě dostatku potravy je v okolí lidských příbytků spousta místa, kde lze bezpečně žít,“ pokračuje Den.

Londýnské parky jsou ideální místo pro lišky|foto:Jaromír Marek, Český rozhlas

„Moje lišky si vyhloubily noru, řada z nich ale žije prostě někde pod zahradním přístřeškem nebo pod verandou.“

Rezavé překvapení

Takzvané městské lišky jsou dnes předmětem mnoha studií i nekonečných debat mezi jejich příznivci a odpůrci. Pro někoho, kdo by tyto původně divoké šelmy čekal jen v lese, případně v pohádce o Budulínkovi, může být první setkání s nimi překvapivé.

„Vracel jsem se z hospody a uprostřed cesty jsem potkal lišku,“ vzpomíná na své první setkání s rezavou šelmou Čech Adam, který žije v Londýně už před dvacet let. „Rodiče mi doma vždycky říkali, že lišky mají vzteklinu, tak jsem se celkem bál. Ona se mě ale nebála – byla ode mne asi metr a úplně v klidu.“

Lišky zkrátka k anglickým městům patří, a to nejen k Londýnu. Rekordmanem je přímořské město Bournemouth, kde registrují 23 lišek na kilometr čtvereční. To v britské metropoli jich žije na stejné rozloze jen 18.