Libanonský úpadek doléhá i na památky. Jupiterův chrám zeje prázdnotou, vstupné kleslo na pouhý dolar

Ještě před příchodem k chrámu mi už druhý obchodník se suvenýry nabízí trička s emblémem hnutí Hizballáh v několika barevných provedeních.

Směšné ceny, smutná podívaná

Vstupné za jeden americký dolar, necelý. A Libanonci platí polovic. Ceny jsou teď pro cizince směšné. U pokladny potkávám osmasedmdesátiletého Alího Raada, vystudovaného historika, který se po baalbeckých chrámech už něco naprůvodcoval.

Bývalý průvodce Alí Raad vzpomíná na zlatou éru v sedmdesátých letech|foto:Štěpán Macháček, Český rozhlas

„Tohle je jedna z nejslavnějších památek světa, ale turisty tu nepotkáte. Lidi, které tu vidíte, jsou Libanonci. Cizinci skoro žádní. Pamatuju, kdy sem jezdilo denně patnáct plných turistických autobusů,“ vzpomíná.

Alí mě teď přivádí na hlavní nádvoří obrovského Jupiterova chrámu. Vysvětluje mi, že tady byla hlavní obětiště, a že se tu ve starověku konaly dost krvavé obřady.

„Tady, v Jupiterově chrámu, jsou nejvyšší sloupy na světě. Jsou sedmadvacet metrů vysoké, kolem dokola jich bylo čtyřiapadesát. Dnes jich stojí jen šest, a ty jsou symbolem Libanonu,“ ukazuje mi.

Libanon z bankovky už neexistuje

„Podívejte, tady na té liře, to je těchto šest sloupů, ale tahle lira už je stará, ta už neplatí,“ ukazuje mi Alí šest slavných baalbeckých sloupů na jednolirové libanonské bankovce. To je dneska, kdy se platí všechno v desetitisících, už jen vzdálená připomínka starých časů.

Čtěte také

Libanonci jsou naštvaní, jejich stát nefunguje. Pomáhat si musí sami, popisuje blízkovýchodní zpravodaj

„Před pětasedmdesátým, to byl jiný Baalbek. Projížděla se tu luxusní auta, byly tu peníze, konával se tu slavný baalbecký hudební festival. Vystupovaly tu světové celebrity. Tady postavili tribunu, bylo tu pět tisíc míst pro diváky. A tady, na schodišti, stála a zpívala Fajrúz.“ Alí při zmínce jména nejpopulárnější libanonské zpěvačky trousí něco hodně neslušného na adresu současných libanonských politiků.

Baalbek symbolem úpadku

„Nejlepší doba v Libanonu byla před rokem 1975. V Libanonu v té době všechno vzkvétalo. Ale občanská válka pak vrátila Libanon o dlouhé roky zpět. A to samé se děje teď v téhle krizi. Tuhle vestičku jsem si pořídil v době ekonomické prosperity. Dneska už bych si ji nemohl dovolit koupit,“ uvádí prozaický příklad.

Baalbek je takovým symbolem upadajícího Libanonu. Dříve věhlasnému hotelu zvanému Palmyra naproti baalbeckým chrámům dnes už chybí v průčelí tři neonová písmena.

Symbol libanonského národa nese jeho slávu i ponížení. Na turisty zde marně čekají|foto:Štěpán Macháček, Český rozhlas