Letní sídlo dalajlámů dalšího už asi nepohostí
Minulý týden nás zpravodaj Českého rozhlasu v Číně Robert Mikoláš zavedl do sídla dalajlámy, paláce Potala ve Lhase. Na okraji tibetské metropole se ale nachází ještě jeden komplex určený nejvyšším tibetským duchovním, letní sídlo Norbulingka.
Óm mani padmé húm, nejznámější mantra buddhismu transformující negativní emoce mi ještě zní v uších, když se blížím k letnímu sídlu dalajlámů. V Tibetu její slova často můžete vidět na kopcích vyrytou do kamenů a okolí metropole Lhasy není výjimkou. Věřící jí také často píší na papír a následně jimi plní meditační mlýnky nebo stúpy.
Hlavní žlutočervená brána se třemi dveřmi je sice zavřená, vstoupit do komplexu zahrad ukrývajících umělá jezírka, malé chrámy i samotné letní sídlo dalajlámy se ale dá bočním vchodem. Současná podoba včetně nábytku pochází z poloviny 20. století, kdy zde do roku 1959 pobýval poslední, 14. dalajláma. Po neúspěšném protičínském povstání uprchl do Indie. Útočící komunistická vojska o tom tři dny nevěděla, a tak na Norbulingku stejně jako na hlavní sídlo, palác Potala dopadaly bomby a granáty.
Park klenotů, Norbulingka byl vybudován v 18. století. Nejprve zde, vždy dva týdny v září, pobývali dalajlámové se svými úředníky, pořádali piknik, osvěžovali se v jezírku a spali ve stanech. Za 8. dalajlámy v roce 1783 pak byl postaven i kamenný palác. Vstupuji dovnitř a stoupám po schodech do prvního patra. U okna sedí mladý mnich, který se rád chopil role mého průvodce.
"Pocházíme z opičího prapředka, převtělence božského Avalókitéšvary, kterého my Tibeťané nazýváme Čänräzig. Právě za jeho emanaci jsou považováni i dalajlámové. Potomci těchto prapředků pak už ztráceli opičí vlastnosti a vyznačovali se jen těmi nejlepšími a nejvznešenějšími," vysvětluje mi šestadvacetiletý mnich Kungk jednu z verzí o původu Tibeťanů, která je znázorněná na zdi největší místnosti paláce.
Při procházení jednotlivými pokoji včetně trůnního sálu také vzpomínám na film Sedm let v Tibetu, který vznikl podle knížky rakouského horolezce Heinricha Harrera. Proslulý cestovatel z Korutan učil 14. dalajlámu anglicky a mimo jiné se podílel i na stavbě malého kina pro nejvyššího tibetského duchovního.
Palác Norbulingka, který leží na západním okraji Lhasy a v roce 2001 byl zapsán na seznam UNESCO, je zároveň vpravdě symbolickým místem. Na jedné ze stěn největší místnosti se totiž nachází jména všech dalajlámů, kteří Tibetu vládli. Včetně toho posledního. "14. dalajláma v Norbulince pobýval pouze tři roky, pak musel uprchnout do Indie. S největší pravděpodobností tak už žádné nové jméno nejvyššího duchovního Tibetu na této zdi nepřibude," smutně dodává Kungk. Přesto se, stejně jako naprostá většina Tibeťanů naděje nevzdává.
