Láska ke zvířatům ji dohnala k životu na ulici, místní jí přezdívají Madona

„Tuhle velkou kočku teď léčím, protože jí zlí lidé ublížili – zlomili jí zadní nohu,“ ukazuje mi své momentálně nejoblíbenější zvíře paní Tamara Kiknadzeová. Se svými kočkami a psy už žije na ulici v centru Tbilisi třetím rokem.

Odstěhovala se se svou zoo

Někteří lidé jí říkají Pepela, což v překladu z gruzínštiny znamená Motýlek. Jiní o ní mluví jako o mámě Madoně. Znají ji všichni. Tamara nežebrá, z úst jí září zlaté zuby a pro život bezdomovkyně se rozhodla dobrovolně.

Čtěte také

Ve Velké Británii se noční hlídky vydávají chránit jezevce před lovci

Nejprve bydlela ve svém bytě se 150 psy a neurčitým počtem koček. Zvířata k ní přicházela z ulice. Paní Motýlek je odblešila, odčervila, vyléčila a rozdávala lidem. Sousedům se to přirozeně moc nelíbilo, a tak se Tamara vydala i se svou zoo na ulici.

Turisté si paní Tamaru a její zvířata fotí

Noci už jsou i v Tbilisi chladné a v zimě přijdou deště. Tamara-Motýlek si přes ulici zřídila kuchyňku s primusem, nádobím a několika kanystry vody. U vchodu do polorozpadlého domu rozložila skládací lůžko, pověsila obrázky a šaty.

Paní Tamara si chce jednou zřídit zvířecí útulek|foto:Martin Dorazín, Český rozhlas

Když je chladno, přikryje se kartóny a kouskem koberce. „Mám to tady jako v paláci,“ směje se.

Lidé přinášejí zvířatům granule – ty jim ale moc nechutnají. Madoně-Motýlkovi nosí šaty, ale paní Tamara toho většinu rozdá bezdomovcům. Stěžuje si, že ji nepřející lidé pronásledují i tady na ulici.

Čtěte také

Ve francouzské zoo se podíváte i do výběhů

Sousední prodavači orientálních koberců bijí kočky a psy, protože jim tento zvěřinec odpuzuje turisty a kazí obchody. Jak tak vidím, je to ale spíš naopak, cizinci i místní si paní Tamaru a její zvířata rádi fotí nebo se zastaví na kus řeči.

K překvapení skandinávských turistů vytahuje Tamara z kapsy svého mnohovrstevnatého oděvu kotě a klade si je na hlavu.

Cena za vlastní svobodu

Tbiliská Madona není tak úplně bláznivou Markétou, jak by se mohlo na první pohled zdát. Má ráda knížky, vyzná se ve filmu, ale jako všichni hrdí Gruzínci si nade vše cení osobní svobody, jen ještě trochu víc než ostatní.

Turisté se zastavují na kus řeči|foto:Martin Dorazín, Český rozhlas

Pod střechou vydrží maximálně půl hodiny a už ji to táhne zpátky na ulici pod modré nebe. Dělá to tak prý odmalička, poletuje z místa na místo po celé Gruzii, a i proto jí říkají Motýlek. A navíc – nemůže opustit svou zvířenu. Co kdyby psům a kočkám chtěl někdo ublížit.

Čtěte také

Izraelská armáda se rozhodla zlepšit si pověst. Pomohla ubytovat netopýry

„Už jsem taková. Jsem v zásadě dobrá, ale když mě někdo namíchne, tak se neznám a klidně ho prokleju,“ neskrývá.

Mít vlastní útulek

Tamara Kiknadzeová ví, že se zvířaty nemůže věčně žít na ulici a v hlavě se jí rodí plán.

Než umře, chce v Tbilisi zřídit útulek pro psy a kočky. Místním organizacím moc nevěří – v oficiálních zařízeních zvířata podle jejího názoru spíš trápí nebo dokonce tajně zabíjejí. Shání proto peníze na vlastní útulek. A poděkovat umí ve většině evropských jazyků. „Děkuji,“ dodává nakonec.