Království antarktického ledu je kouzelné, ale také nebezpečné

Další zápisníkové zastavení spolupracovníka Českého rozhlasu Tomáše Sniegoně na jeho šest tisíc kilometrů dlouhé plavbě k antarktickým břehům nás zavede takříkajíc na ledovou kru. Napadlo vás někdy, že se ledové kry v různých ledových královstvích na planetě tvarově liší nebo že je led v Arktidě jinak barevný než v Antarktidě?

Arktida vs. Antarktida

Fram vozí turisty do Arktidy i Antarktidy. Předloni jsme s ní putovali až na samý sever Grónska, nyní proplouváme mezi krami na opačné straně zeměkoule. Obě prostředí jsou si dosti podobná. Cvičené oči znalců však vidí i řadu rozdílů.

Čtěte také

„Srovnání zvláštností je vlastně založeno na subjektivních dojmech a prožitcích. Pro mne jsou například ledové kry v Arktidě mnohotvárnější. Jsou to plující skulptury, zatímco v Antarktidě mají spíš tabulový ráz,“ říká švédská geografka Cecilia Malmströmová, která v ledových končinách tráví několik měsíců v roce.

„A zajímavé jsou také kontrastní barvy ledu – v Arktidě je poměrně bohatá flóra, která je od Antarktidy velmi odlišná. Díky tomu se arktický led zdá mnohem barevnější. Oba regiony jsou však krásné – každý po svém,“ dodává geografka, která počátkem 90. let dokonce pracovala na Scottově-Amundsenově polární stanici přímo na jižním pólu.

Výškou jsou ledová pohoří Antarktidy srovnatelná s Alpami. Na rozdíl od nich je však většina jejich hmoty ukryta pod hladinou oceánu

Mnohem méně zranitelný led?

Led v Antarktidě trvale pokrývá plochu větší než 13 miliónů čtverečních kilometrů, což je území o třetinu větší než Evropa. Ledový krunýř je v průměru 2700 metrů silný a leckde jeho tloušťka přesahuje i čtyři kilometry. V zimě se navíc Antarktida díky zamrzání okolních moří rozpíná a svou ledovou plochu zvyšuje na dvojnásobek. Na jaře se pak uvolňují obrovské ledové kry, které volně plují v moři a roztávají po dobu až deseti let.

Čtěte také

Enormní nános ledu na pevnině je už po milióny let vytvářen z vrstev napadaného sněhu, který namísto tání mrzne. Díky tomu pevninský ledovec na tomto nejchladnějším a nejosamělejším místě na Zemi shromažďuje až tři čtvrtiny světových zásob sladké vody a je také obrovskou přírodní bankou archivující pravidelně a nepřetržitě údaje o klimatických změnách.

„Antarktida svou nynější polohu u jižního pólu stabilizovala už zhruba před 20 až 15 milióny let. Svou sněhovou čepici tedy utváří stejně dlouho. Byla prvním místem na zeměkouli, které se stalo trvale chladným,“ říká k tomu německý geolog Steffan Biersack.

Antarktický led je nejstarší kronikou planety Země

Dodává přitom, že chladu napomáhá i zdejší relativně vysoká nadmořská výška horského podloží, která je stejná jako u Alp. Ovšem antarktickým horám ční nad led pouze vrcholky. A tak už jen díky výškovému faktoru je v Antarktidě o 30 stupňů chladněji než například v Grónsku, a je proto při globálním oteplování mnohem méně zranitelná.

Zakonzervovaný čas

Při hloubkových vrtech do ledovce mohou vědci putovat časem a sledovat, jak se tu vývoj klimatu archivuje prostřednictvím měnícího se chemického složení jednotlivých vrstev. Jeden z rekordních vrtů na ruské stanici Vostok, hluboký téměř 3,5 kilometru, znamenal cestu v čase o přibližně 426 tisíc let zpátky.

Při pohledu na obrovské ledové bloky všude kolem máme na paměti, že led tu je nejen krásný, ale i velmi nebezpečný. V prosinci 2007 například ledová kra prorazila bok lodi Explorer, která se pak po marném boji nemilosrdně potopila do hlubin. My máme, zaplať Pánbůh, víc štěstí. Fram míjí ledové hory bez problémů a vydává se zpět ke břehům Jižní Ameriky.

Antarktidu protentokrát už nadobro pouštíme k ledu, ale jakmile poslední kra zmizí za obzorem, většina z nás si začíná přát, abychom se sem ještě někdy v životě mohli vrátit.

autoři: Tomáš Sniegoň ,
Spustit audio

Související