Antarktida není na oteplování tak citlivá jako Arktida, tvrdí ředitel britského polárního institutu

Ledovec

Dvě století po objevu Antarktidy je šestý kontinent stále nejméně probádanou oblastí na Zemi. Systematicky se jejímu zkoumání věnují vědci asi z padesáti států včetně České republiky. V Británii je jedním z center výzkumu Scottův polární institut v Cambridge. S jeho ředitelem Julianem Dowdeswellem si povídal reportér Matěj Skalický.

Jak se za posledních 200 let změnily výpravy do Antarktidy?

Jako první se do Antarktidy dostali velrybáři a také lovci tuleňů, poznatky si zapisovali do deníků. Teprve v éře britského kapitána Roberta Falcona Scotta začalo systematické vědecké bádání. Scott s sebou na začátku 20. století vzal do Antarktidy biology, geology nebo geografy, aby tomu prostředí porozuměl.

To bylo ale stále dávno předtím, než v 60. a 70. letech začala satelitní pozorování. Teprve díky nim jsme získali povědomí o tom, jaký má Antarktida skutečně tvar. Pořád ovšem ještě nevíme všechno třeba o antarktickém podloží, které je skryté pod skoro pět kilometrů tlustým ledem.

Jsou dnes vědcům k něčemu právě ty poznatky, které nastřádali první objevitelé Antarktidy?

Například my ve Scottově polárním institutu v Cambridge jsme pracovali s lodními deníky velrybářů, což nám umožnilo získat historická data o klimatu v 19. století. Tehdy totiž žádné meteorologické stanice neexistovaly.

A když se posuneme v historii dál, tak pozorování Roberta Scotta na začátku 20. století byla už systematická, a my tak můžeme naše data porovnávat s těmi jeho – třeba jak se změnilo postavení ledovců nebo jaká je dnes teplota na hladině oceánu.

Je pravda, že díky geologickým objevům učiněnými před 100 lety víme, že Antarktida byla v dávné minulosti součástí jednoho velkého superkontinentu?

Geolog Hartley Ferrar shromáždil na první Scottově výpravě do Antarktidy zkameněliny listů, díky nimž víme, že Antarktida byla mnohem teplejším místem než dnes. Bavíme se ale o desítkách až stovkách milionů let.

Jak na tyto všechny výpravy a objevy navazují vědci v 21. století?

Existuje Antarktický smluvní systém, v něm je zapojeno kolem pěti desítek států. Každý z nich tu má nejméně jednu polární stanici. Nejvíc jich je na antarktickém poloostrově, kam je také nejjednodušší se dostat. Naopak nejtěžší cesta je na polární stanice ve vnitrozemí, třeba na americkou vědeckou základnu Amundsen-Scott u Jižního pólu.

Vědci v Antarktidě například zkoumají, jak vážně ovlivňuje tento ledový kontinent globální oteplování. Je zde situace natolik alarmující jako třeba v Arktidě, kde může mořský led podle nejčernějších scénářů za několik dekád úplně roztát?

Když se bavíme o ledu v Antarktidě, musíme rozlišovat, že led je na kontinentu jako takovém a pak tu je také mořský led, který kontinent obklopuje. Právě ten teď zabírá větší plochu než před 30 nebo 40 lety, i když velmi nedávné studie ukázaly, že i led v moři začal v roce 2014 ubývat.

I tak to vypadá, že Antarktida není na oteplování tak citlivá jako Arktida. Co se týče pevninského ledu – máme signály, že hlavně v západní části antarktického poloostrova, který je nejblíž Jižní Americe, vzrostla teplota za posledních 50 let až o 3 stupně.

Mohlo by se stát, že led v Antarktidě jednou úplně roztaje?

Satelitní snímek Antarktidy

V příštích desetiletích se Antarktida nebude měnit tak jako Arktida. Jeden z důvodů je, že v Antarktidě vane vítr ze západu a mořské proudy se naopak pohybují na východ. To brání většímu oteplování. Otázkou zůstává, co se stane s východní částí Antarktidy. Kdyby roztála, hladina oceánu by se zvedla o 60 až 65 metrů. Toho se ale teď určitě nebojíme.

Spustit audio

Odebírat podcast

autoři: Matěj Skalický, Anna Duchková|zdroj: Český rozhlas

Související