Konec trolejbusů v Kábulu
Dnes je hlavní město Afghánistánu Kábul považováno za takřka válečné město. Únosy a sebevražedné pumové atentáty nejsou žádnou výjimkou a nejen cizinci si zvykli žít za vysokými zdmi. Před třiceti lety ale bylo všechno jinak, město se otevíralo světu a lidé se seznamovali s moderní technikou. V roce 1979 proto dokonce v Kábulu začaly jezdit trolejbusy československé výroby. Jaký byl jejich osud?
Sedím v taxíku, který se prodírá proudem aut. Pocit, který není příjemný nikde na světě. Tady v Kábulu je ale umocněn stálou hrozbou útoku teroristů. Právě po této ulici kdysi jezdily československé trolejbusy, stejné jako dnes potkáme třeba v Brně, Českých Budějovicích nebo Pardubicích. Prvních pětadvacet trolejbusů vyjelo do ulic Kábulu v únoru roku 1979.
Trať měla celkem 12,5 kilometru, napříč protínala celé tehdejší město a ve špičkách na ni vyjíždělo až šedesát trolejbusů. Feda Jari, pozdější student v Československu, vzpomíná, kudy kábulská linka vedla. "Jezdilo se ze Spinzar, což je dnes střed Kábulu, pokračovalo se před Silo, kde byla vozovna, a dál až k textilní továrně." Bývalý student v Bratislavě Karim Zamat doplňuje jeho vyprávění ve slovenštině: "Když jsem studoval poslední ročník zemědělské fakulty, jezdil jsem do města vždycky jen trolejbusem. Moc se mi to líbilo."
Československé trolejbusy byly ve své době oblíbeným a levným dopravním prostředkem. I když dvanáctikilometrová trasa byla záměrně rozdělena na tři linky, kde se muselo přestupovat a znovu platit jízdné, trolejbusy byly tehdy stále nejlevnějším dopravním prostředkem ve městě. Pamětníci vzpomínají, že vozy byly neustále přeplněné, a trolejbus tak vždycky doprovázel autobus soukromé společnosti, který sbíral ty, co se do trolejbusu už nevešli. Cena jízdného byla ale pětkrát vyšší.
"Trolejbusová doprava byla státní, jízdné bylo laciné a všichni chtěli cestovat. Bylo to moc dobře zorganizované. Trolejbusy jezdily celý den," vzpomíná Karim. V sedmdesátých a osmdesátých letech byl ještě Kábul relativně klidné město s fungující infrastrukturou. Elektřiny, kterou si dnes většina domů vyrábí za pomocí dieselového agregátu, byl ještě dostatek. Potom ale vstoupila válka i do ulic Kábulu a osud československých trolejbusů byl stejný jako osud celé země pod Hindúkušem.
"Během občanské války mnoho autobusů vyhořelo, zařízení se rozkradlo. Byl konec." Trolejbusová doprava v Kábulu definitivně skončila v roce 1993. Dnes připomínají někdejší chloubu města jen smutné zbytky: řady ocelových sloupů, pár trolejbusových zastávek a na nádvoří vozovny hromady zničených trolejbusů. Stejně zničených jako celé staré město.
"Během občanské války jsem v Kábulu nebyl. Studoval jsem v tehdejším Československu. Měl jsem ale zprávy o tom, co se tady dělo. Když jsem se před dvěma lety do Kábulu vrátil, bylo mi do breku. Vzpomínal jsem, jak toto město vypadalo před devatenácti lety, když jsem odtud odjížděl. Ne že by to město bylo zrovna krásné, ale bylo to klidné i trochu zelené město. Teď bylo úplně zničené. Trvalo mi rok, než jsem si zvykl na to, že jsem opravdu v Kábulu," dodal Feda Jari.
