Motýli nemizí jen vinou člověka. Chybí velcí kopytníci, kteří formovali krajinu, říká ochranář Dalibor Dostál

Odkud jste zvířata do Milovic v roce 2015, kdy jste společnost založil, přivedl?

Zvířata jsme dovezli z několika evropských zemí. Divoké koně pocházejí z Anglie, kde žijí po generace ve volné přírodě. Zubry jsme získali z několika polských rezervací. Původní druh pratura jsme ale přivézt nemohli, protože vyhynul v 17. století. Pratur je předkem dnešního domácího skotu, tedy i běžných krav, ale naše domácí plemena mu nejsou příliš podobná. Proto jsme přivezli tzv. zpětně šlechtěného pratura, na kterém vědci pracují od roku 2008 v Nizozemsku.

Čtěte také

iROZHLAS

Divocí koně přijeli na Šumavu. ‚Pastva velkých kopytníků pomáhá obnovovat krajinu,‘ říká ochranář

Dohromady teď máte šestnáct rezervací. Jak pomáhají velcí kopytníci přírodě?

Přírodě to pomáhá výrazně, protože velcí kopytníci byli po statisíce let přirozenou součástí zdejšího ekosystému. Nejenže přírodu ovlivňovali, ale přímo ji utvářeli. Mnoho druhů rostlin a živočichů je na takový typ krajiny adaptováno. Velcí kopytníci pomáhají udržovat pestrost krajiny tím, že vytvářejí prostředí, ve kterém mohou tyto druhy přežívat. Úbytek některých druhů je způsoben právě tím, že člověk tyto kopytníky v minulosti vyhubil a později změnil i způsob hospodaření v krajině, které jejich působení částečně napodobovalo.

Kopytníci tedy v rezervacích žerou rostliny, které tam jsou a tím způsobují to, že se tam vrací určitá fauna a flóra?

Velcí kopytníci mají úžasnou vlastnost, že jako jedni z mála dokážou spásat agresivní druhy trav, které v krajině, kde se nic neděje, začnou dominovat a vytlačí všechno ostatní. Pestrost zmizí. Tím, že je velcí kopytníci spásají, vytvářejí prostor pro návrat spousty druhů květin. S květinami se pak vracejí i motýli a spousta dalších druhů organismů.

Místo pestrosti zelená poušť

Když jedete krajinou autem, vidět to není. Krajina vypadá podobně, jako vypadala před  před čtyřiceti lety. Skutečnost ale je, že se velmi negativně mění. Stává se z ní tzv. zelená poušť. Skladba rostlin se mění. Tam, kde dřív byly meze a louky, na kterých kvetla spousta květin, tam dnes dominují trávy a plevel. Motýli a další druhy tam nemají potřebnou obživu. Velcí kopytníci umí jako jedni z mála tento negativní proces zastavit. Vracejí do přírody pestrost.

Čtěte také

iROZHLAS

Lidé darovali už přes půl milionu korun na novou rezervaci pro zubry a koně v Doupovských horách

Při zkoumání příčin vymírání motýlů jste tedy dospěl k závěru, že jedním z hlavních faktorů nebyla jen lidská činnost, ale také absence velkých kopytníků v krajině?

Ano. Vzpomněl jsem si na své dětství na Veselí na Moravě a uvědomil jsem si, že i tehdy, na přelomu 70. a 80. let motýlů postupně ubývalo, přestože krajina působila zdánlivě nedotčeně. Čtení článků o vymírání motýlů mě vedlo k úvaze, že mnohé druhy nemohou být závislé jen na hospodaření člověka, a že v minulosti museli v krajině hrát důležitou roli velcí kopytníci – zubři, pratuři či divocí koně.

Původně savany a stepi

Tento pohled potvrzují i současné vědecké poznatky, které ukazují, že česká a evropská krajina nebyla původně jen souvislým lesem, ale zahrnovala i otevřené plochy, stepi či savany, udržované právě působením velkých býložravců. Postupně se to zpřesňuje, ale už teď je jasné, že se to výrazně liší od toho, jak krajinu vnímáme dnes.

Není šlechtění pratura proti přírodě?

Jde o konzervativní způsob šlechtění bez genetických zásahů. Vlastně se to neliší od toho, co člověk se zvířaty dělá už tisíce let – jen se tento proces obrací. Dříve člověk zvířatům cíleně dával spíše užitkové vlastnosti, zatímco nyní se snaží vracet to, jak pratur vypadal a jak se choval dřív.

Čtěte také

Největší evropské zvíře se pomalu vrací do volné přírody. Ani polští zubři ale ještě nemají vyhráno

Cílem je vytvořit zvíře, které bude vzhledem i chováním co nejpodobnější a v přírodě bude schopné přežívat bez nutné péče člověka. U současných jedinců už je genetická podobnost s praturem velmi vysoká – kolem 90 až 98 procent. Nejdéle bude trvat stabilizace mohutných rohů, které domácí skot během domestikace nejvíce ztratil.

K čemu je pratur vlastně dobrý? Nestačil by jen kůň a zubr?

Pratur dokáže spásat to, co ostatní ne. Zhruba z 90 % spásají pratur, kůň i zubr to samé, ale právě odlišnosti, pokud jsou zvířata na jednom místě, pomáhají dotvářet největší pestrost. Koně se specializují hlavně na staré trávy, které běžná lesní zvěř nežere. Pratuři a zubři zase víc okusují dřeviny a křoviny, čímž vlastně v krajině potlačí všechno, čím by jinak zarostla, pokud by tam velcí kopytníci nebyli.

Proč člověk vyhubil pratura? A čím to je, že pastevní ekosystémy velkých kopytníků zadržují až o polovinu víc uhlíku než veškeré lesy na planetě? Poslechněte si celý rozhovor.