Kintera si hraje v Rudolfinu se zvuky z Nervózních stromů

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Krištof Kintera v jedné ze svých instalací v Rudolfinu, kde začala jeho výstava Nervous Trees

Krištof Kintera zaplnil nejprestižnější českou výstavní síň agresivními zvuky a hravými instalacemi. Do historických sálů pražského Rudolfina, budovy z 19. století, navezl instalace především z nalezeného materiálu, zbytků různých strojů a přístrojů, které doplněné jeho výtvory představují pozoruhodnou konfrontaci živé přírody a technologií. Kinterova hra se tentokrát jmenuje Nervous Trees (Nervózní stromy).

„Tušil jsem intuitivně, že kontrast je pro výstavu dobré podloží. Teď, když jsem to dokončil, je zřejmé, že Rudolfinum je pro mé sochy a instalace dobré," říká Kintera. V Rudolfinu nechal jeden ze sálů proměnit na jakousi laboratoř, kde návštěvníci mohou vidět, jak jeho díla vznikají. „Vždycky jsem měl pocit, že konečnou instalací a úklidem výstavního sálu socha trochu ztrácí na své živosti," vysvětlil, proč vytvořil v sále, „kterého se vždycky nejvíc bál", jakýsi ateliér.

Čtěte také

Jako první můžou návštěvníci Rudolfina vidět instalaci v někdejší Masarykově pracovně. V jejím centru je jakoby spadlý obrovský lustr a hora špinavého sněhu. „Neodolal jsem a vrátil se zase k práci se světly, nedalo mi to než ho nechat spadnout. Je to fatální gesto v místnosti historického významu," říká tvůrce. K šedivé hoře sněhu ho inspirovaly podobné kusy sněhu v městské krajině, to, jak se z bělavé čisté hmoty tak brzy stane hora špíny. "Je to apel na to, jak rychle svět dokážeme zasvinit. Jmenuje se to Odcházení."

Další dvě místnosti patří rozsáhlé instalaci Postnaturalia vytvořené z upraveného elektroodpadu. „Je to trochu sediment naší doby, trochu model krajiny a také srovnání technologie a přírody. Vypadá to jako hromada bordelu, což je, ale také je to výsledek lidského snažení, vědeckého pokroku, touhy po zlepšení lidského života," říká Kintera a ukazuje, jak některé květy vytvořil z měděných cívek v televizorech. "Stačí je dostat ven velkým kladivem. Ta krása tam je, já ji jen exponuji," přibližuje záměr Kintera.

Název výstavy Nervous Trees odkazuje k vystaveným objektům, protože některé se nervózně pohybují. V dalším sále se návštěvník musí prodírat mezi sokly z polystyrenu, známého zateplovacího materiálu, byť jeho fragmenty poletující galerií evokují spíše vánici. Malý výstavní sál je věnován intimnější poloze Kinterovy práce v podobě kreseb.

Krištof Kintera: Nervous Trees

Na výstavě uvede Galerie Rudolfinum premiérově film Hands - Tools of Brain, hodinový sestřih přibližně sedm let pořizovaných záznamů rukou, které v ateliéru vytváří a ničí, testují materiály a postupy, vyrábí a sestavují jednotlivé prvky budoucích soch a instalací.

Krištof Kintera patří k nejznámějším současným českým umělcům pracujícím v různých médiích. Jeho pohyblivá díla si získala velkou oblibu nejen svým mechanicky náročným provedením, ale i hravostí a vtipem.