Kdysi se tu zastavil i Masaryk. Dnes je z historického nádraží uprostřed kanadské divočiny restaurace, kde hostí slavné miliardáře

Vzpomínka na období páry na stěně restaurace
Vzpomínka na období páry na stěně restaurace

Nádražní hospůdky mívají své nezaměnitelné kouzlo. Platí to i o jedné u kanadského městečka Lake Louise, která leží vysoko ve Skalistých horách uprostřed divočiny. Její kouzlo je trochu jiné i v tom, že nejde o rušný hostinec a lidové ceny. Spíš se tu hodí honosnější označení restaurant.

Číšník Jesse, který mě uvádí ke stolu, je vlastně sezónním pracovníkem. Pro hosty se tenhle srub otevírá jen v letní sezóně nebo jako teď na zimu, kdy okolní kopce zaplaví lyžaři.

V krbu praská dřevo, hostů je pomálu a kromě kolejí a příjezdové cesty všude kolem hustý les. Tedy vlastně ještě něco – tři odstavené historické vagóny. Uvnitř toho z roku 1906 určeného původně obchodním cestujícím má dnes kancelář Jerry Cook.

Čtěte také

Přednosta stanice a šéf restaurace v jedné osobě tu dokonce tak trochu bydlí. Během náročnějších týdnů nejezdí domů, ale nocuje tady ve spacím kupé, které je vlastně jakýmsi útulným obývákem s velkou postelí.

Domov na kolejích

„Jsem tu pět, někdy šest dní v týdnu a bydlím hodinu jízdy odtud, tak tady někdy přespávám,“ vysvětluje Jerry. Jeho otec pracoval na železnici a začínal ještě v době, kdy se jezdilo na páru. Jerry s ním několikrát jako dítě vyrazil.

Jerry Cook s přáteli před lety nádraží koupil, aby ho zachránili

Když vyrostl, nesnil prý o kariéře u dráhy ani o nádražní restauraci, ale v jeho životě se to nakonec seběhlo tak, že teď bydlí ve třetím nejstarším existujícím vagónu v Severní Americe. „Je to z praktických důvodů, ale trochu nostalgie u toho cítím,“ přiznává bělovlasý Kanaďan.

Provádí mě i historickým jídelním vozem, který si můžete objednat pro romantickou večeři nebo skupinovou party, má i svou vlastní kuchyni. Tu hlavní postavili v bývalé místnosti pro zavazadla.

Restaurace pro turisty

Jerry Cook s přáteli před lety nádraží koupili, aby ho zachránili. Přetvořili ho na restauraci, aby si na sebe vydělalo, protože pro původní účel už přestalo být potřeba.

Než v 50. letech postavili transkanadskou dálnici, byla železnice jediným způsobem, jak se sem do hor dostat. Teď už tudy jezdí jen nákladní a luxusní turistické vlaky včetně soukromých.

Čtěte také

„Rodiny amerických milionářů sem od začátku minulého století jezdily soukromými vlaky klidně na celé léto. Vagóny odstavily sem na slepou kolej a přesedly do tramvaje, která odtud jezdila do honosného hotelu u jezera,“ vypráví Jerry.

Nádraží na prodej, ale jen milionářům

To skončilo na začátku 80. let, ale i teď tu prý boháči a šéfové korporací zastavují aspoň na jednu noc.

Odstavené historické vagony pocházejí z počátku 20. století

„Jednou takhle zametám před budovou, a vtom tu zastaví autobus, vyskáče celá rodina, třeseme si rukama, povídáme si… A pak se ke mně přitočí jejich strojvedoucí, co pro mě dřív pracoval, a říká mi: ‚Jerry, víš, kdo to byl? Warren Buffett!‘“ vypráví restauratér.

„Kdybych to věděl, tak tu všude pověsím cedule, že jsou ty vlaky na prodej,“ směje se Jerry a dodává, že slavný miliardář je totiž údajně velký milovník železnice.

Gates, Živago i Masaryk

Jerry Cook tady v kanadské divočině takhle potkal třeba i Billa Gatese. Jeho oblíbená historka se ale týká filmu Doktor Živago, který se tu z části natáčel. Spousta hostů dodnes do Jerryho restaurace přichází právě kvůli tomu.

Čtěte také

„Bylo mi dvanáct, když šel ten film do kin. Až mnohem později jsem přišel sem do Lake Louise, nádraží koupil a na film se znovu podíval. Vůbec jsem tu scénu nepoznal!“ vypráví majitel restaurace s tím, že je to jen krátký pětisekundový záběr, kdy Živago s přítelkyní nastupují do vlaku.

Interiér restaurace v Lake Louise

Prokazatelně tudy projížděl a kvůli doplnění vody tu zřejmě i zastavil vlak, ve kterém Tomáš Garrigue Masaryk na jaře 1918 vyjel na svou diplomatickou misi po Spojených státech. Půl roku poté už zemi opouštěl coby prezident samostatného Československa.