Kdo na Tchaj-wanu staví dům, často najde při odkrytí půdy bombu. A může si z ní nechat vyrobit třeba nůž nebo sekáček

Maestro Wu vytahuje nahřátý kus kovu a začíná z něho vyrábět nůž. Opracovává ho na takovém stroji, který do základu nože konstantně buší. Začíná to nůž i trochu připomínat, i když zpočátku vypadá jako zmrzlina nebo nanuk.

„Teď jsem odřízl kus čínské bomby, dám ho nahřát a ukážu vám, jak z toho udělat nůž,“ hlásí Maestro Wu.

Pořád je z čeho brát

Hromada nevybuchlých bomb a střel se moc nezmenšila, jsou tady stovky kusů munice, takže je zřejmě pořád možné z čeho vyrábět.

Čtěte také

Kapesní nůž dřív musel mít každý muž. Dnes už luxusní zboží z Německa je hojně rozšířené v americkém Bronxu

„Tohle všechno jsou bomby, které dopadly na ostrov Ťin-men z Číny mezi lety 1958 a 1978. V 50. letech, během první a druhé krize v Tchajwanské úžině, dopadly na ostrov stovky tisíc bomb, jen za 40 dnů v roce 1958 to bylo 470 000 bomb. Postupně se dokonce ustálil jakýsi podivný kalendář: v pondělí bombardovala Čína, v úterý Tchaj-Wan, ve středu se zase vystřídali.“

Tady mám bombu a potřebuju z ní lopatu

V padesátých letech bombardovala Čína Ťin-men skutečnými bombami, později začala využívat letákové bomby. Všechny se dají dodnes používat k výrobě nožů.

„Když třeba farmář našel bombu, mohl ji prodat, nebo odnést do fabriky a poprosit je, aby jim z toho vyrobili třeba lopaty, rýče, prostě nástroje, které potřebovali k práci,“ vzpomíná Maestro Wu.

„Chladím to tak, že to dám do oleje: olej nůž ochladí pomaleji, než voda. Kdybych to dal rovnou do vody, tak by ten nůž pukl.”

„Vidíte tady tyhle bomby? Ty s tím tlustým nánosem rzi? Ty byly opravdu velice hluboko. 80% letákových bomb skončilo pod zemí. Takže pokud na Ťin-menu chcete třeba postavit dům a musíte část půdy odkrýt, velice často při tom narazíte na letákovou bombu. Je to proto, že se při explozi neroztrhnou jako normální bomby.“

Předat svou znalost

Po necelých 20 minutách je nůž hotový. Je nutné dodělat jen nějaké detaily a musí se pořádně zajistit rukojeť.

„Řemeslo mě naučil a předal mi ho můj otec. Rád bych tuhle tradici zachoval, a proto se mnou pracuje i můj syn a 7 dalších lidí,“ doufá Maestro Wu.