Kapličky ve varšavských dvorcích za války nahrazovaly kostely i hřbitovy. V 21. století spíš fandí fotbalu

V Česku máme kapličky spojené spíš s rozcestími, v polské Varšavě je najdete i na dvorcích předválečných činžovních domů. Jejich rozmach je spojený s roky druhé světové války, kdy i samotná cesta do kostela představovala nebezpečí. Lidé se u nich modlili, uzavírali manželství, slavili Vánoce, pohřbívali mrtvé. Nejvíce tzv. dvorkových kapliček se dochovalo na pravém břehu Visly, kde boje nebyly tak silné. Tamní zástavba se ale v posledních letech rychle mění a kapliček ubývá.

„V hloubi dvorku tu máme kapličku. Vidíte, že je to dost velká socha na pořádném podstavci. Má i svatozář z žárovek,“ vypráví Marcin Strachota, průvodce po pokladech Varšavy.

Procházka po kapličkách na Pradze s průvodcem po pokladech Varšavy

Stojíme na dvorku starého cihlového činžáku v Brzeske ulici – podle obyvatel pravého břehu, úřadů a policejních záznamů nejnebezpečnější ulici ve Varšavě. Možná proto si zdejší domy zachovaly ráz 40. let minulého století. Na podstavci ale vidíme konkrétní datum: „Svatá matko, ochraňuj nás – 9. srpna 1943.“

„K této kapličce se váže konkrétní příhoda. Ten den na ulici Brzeska patrolovala německá stráž a někdo na ni vystřelil, nejspíš z výklenku ve střeše toho domu. Němci se rozhodli pomstít – najeli sem náklaďáky, všechny obyvatele domu nahnali sem na dvorek a tady je měli postřílet,“ vypráví průvodce.

„Jedna z obyvatelek ale byla Němka, co si vzala Poláka, a její bratři sloužili ve Varšavě v oddílech wehrmachtu. Vložila se do toho a nakonec jednotky odjely, aniž by komukoliv ublížily. Jako výraz vděčnosti za záchranu života tu pak místní postavili sochu Panny Marie.“

Ovšem jak to dopadlo s ženou, která německé vojáky umluvila, se prý už neví.

Panna Marie na dvorku jednoho domů v Brzeské ulici

Marie bez hlavy

Vcházíme na dvorek domu Wladysława Sikorského. Napravo stojí domek, který dřív sloužil jako stáj – obyvatelé varšavské Pragi totiž chovali a používali koně k práci ještě po válce v 50. letech minulého století. Uprostřed dvorku je hodně divoký ostrůvek zeleně, ve kterém je schovaná soška Panenky Marie.

Někde jsou sošky umístěné za sklem

„Po válce ta soška skončila na půdě domu a všichni na ni zapomněli. Až před několika lety ji odtamtud zase snesli a vrátili sem na podstavec. Ale stalo se něco zvláštního – jedné noci ta socha ztratila hlavu. Možná vítr – ale řekl bych, že spíš válo něco jiného... A to se asi stalo vůbec poprvé na světě, že svaté upadla hlava,“ vypráví další lokální historku Marcin Strachota.

„Polák umí,“ reaguje pohotově jeden z účastníků procházky a průvodce s úsměvem přikyvuje: „No, i tak by se to dalo říct.“ Pak ale pokračuje ve vyprávění, jak se soška – tentokrát už zcela nezáhadně – zase scelila.

„Tehdy na Wileńské uzavřeli starý obytný dům a na jeho dvorku zůstala i soška. Místní se domluvili s umělcem, aby podle ní vyrobil kopii hlavy jejich Panence Marii. Takže dnes je soška zase celá,“ končí zdejší legendu.

Od pohřbů po fotbal

Dnes je u této sošky přistavený piknikový stůl a taky odpadkový koš plný lahví od piva. Jinde je soška součástí skutečného oltáře, u kterého se slouží mše – to je pak na dvorku těsno. Mnohdy jsou u kapličky přistavené lavičky nebo ji obklopují květinové záhony, o které se starají místní harceři.

Čtěte také

V době, kdy Polsko společně s Ukrajinou pořádaly fotbalové euro, prý nebylo výjimkou, že se Panenka Marie stala součástí publika sledujícího zápasy. „Někdo by to mohl považovat za znesvěcení, ale pro mne je to místní zvláštní kolorit. Dříve u kapliček stavěli stoly, aby společně slavili Vánoce a Velikonoce, dnes u ní společně sledují fotbal," krčí rameny Marcin.

Ještě za války ale sloužily plácky kolem kapliček k praktičtějším a smutnějším účelům, zvláště ty na druhé straně řeky. „Slyšel jsem od obyvatel tamních domů – nevím, nakolik je to pravda a nakolik legenda –, že tu v době varšavského povstání v roce 1944 zůstali pochovaní ti, kteří umřeli v okolí,“ připojuje další historku průvodce.

„Je to možné. Boje na Pradze nebyly tak silné, jako na levém břehu, ale lidé tu také umírali. A z levého břehu máme důkazy, že tam kolem kapliček na dvorcích vznikaly hřbitovy. Pohřbívali tam povstalce i obyvatele domů.“

Později byla těla z hrobů exhumována a přemístěna jinam.

Na levém břehu sloužily za války plácky kolem kapliček jako pohřebiště

Mizející historie

Na levém břehu, ve velké Varšavě, mnoho kapliček válku nepřečkalo. Skoro celé město bylo srovnané se zemí, zůstalo jen patnáct procent zástavby.

Devadesátá léta, osvobození od komunismu a následný rozmach ale málem přinesl zkázu i kapličkám na Pradze. Domy, celé ulice a bloky se tu mění a pro sochy svatých už v moderní zástavbě často není místo. I když v posledních letech je viditelná změna v přístupu ke kapličkám.

Někde u kapličky sledují fotbal, jinde se koupou děti

„Musím říct, že stále častěji investoři uznávají, že kaplička je památka, která má historickou hodnotu. Že je to nějaký charakteristický a kulturní rys varšavské Pragy. Takže po letech, kdy kapličky z dvorků mizely, se teď majitelé domů starají, aby zůstaly na svém místě a aby přečkaly další desetiletí,“ dodává Marcin Strachota.

Zároveň však přiznává, že za ta léta, co provádí lidi po dvorcích kamienic, mnoho kapliček zmizelo. Další už nejsou přístupné, kvůli takzvané domofonizaci – mnoho domů se po rekonstrukci běžným lidem z ulice uzavřelo.

To nevratně poznamenalo další charakter varšavské Pragi – průchodnost celých čtvrtí díky síti často temných a tajných cestiček, vstupů, průlezu a přelezů, které v minulosti nezřídka využívali různí pravobřežní zlodějíčci a podvodníci.

Spustit audio

Související