Z původního varšavského Kina Praha zbyl jen neonový nápis. O své době vypovídá víc, než by se mohlo zdát
Vůbec první kino postavené ve válkou zničené Varšavě dostalo jméno po Praze. Polsko ho získalo darem od socialistického Československa. Kino Praha pak ještě dlouho patřilo mezi vůbec největší ve Varšavě. Jenže pak zchátralo a v roce 2005 ho majitelé strhli. Na stejném místě postavili kancelářskou budovu – a v ní kino nové.
Jako dar československého lidu vyrostlo v roce 1950 ve Varšavě na místě staré dřevěné policejní služebny na svou dobu velkorysé Kino Praha.
„Stále k nám chodí diváci, kteří si staré kino pamatují. Jeden farář nám vyprávěl, jak se jako dítě několikrát i bez lístku proplížil zadním vchodem, aby mohl to velké plátno sledovat,“ říká Nikoletta Mańkowská z vedení současného kina.
Navazujeme na historii
Původní budova postavená v duchu socialistického realismu tady už nestojí. I přes protesty příznivců kina musela ustoupit moderní kancelářské budově. V jejím přízemí ale vzniklo kino nové.
„Chtěli jsme zůstat u původního názvu, pojí se s historií. Navíc jsme ve varšavské čtvrti Praga,“ vysvětluje Nikoletta. „Často musíme diváky opravovat, když nám volají a chtějí rezervovat lístky do kina Praga. A my na to: Ne, ne – do kina Praha!“
Původní kino stále připomíná výzdoba. Velké pískovcové reliéfy zvenku a černobílé fotografie herců uvnitř. Tou nejvýraznější památkou jsou ale určitě velké neonové nápisy. Ty najdete nedaleko odtud v Muzeu neonů.
Neony zachránil zemědělec
Muzeum sídlí na místě, které se jmenuje Soho podle slavné londýnské galerie. Je tu několik velkých cihlových hal, v nichž sídlí tady umělci, sklárna, divadlo a také zmiňované muzeum.
Že jsem na správné adrese, poznávám už z dálky – na jedné z budov svítí velký nápis Kino Praha.
„Neony zachránil nějaký zemědělec, který pomáhal při bourání kina. Udělal to dávno předtím, než se vrátily do módy. Schoval je kdesi ve skladu. A když jsme později otevřeli muzeum, kontaktoval nás,“ vzpomíná Witold Urbanowicz, který tady pracuje od samého počátku.
Muzeum neonů
Jeden nápis je ve vnitřní expozici, druhý visí na sousední budově. Bzučí to tady jako v trafostanici
Velká cihlová hala s dřevěnými krovy, ve které muzeum sídlí, je zajímavé místo. „Dříve tady stála továrna na motocykly a za války se tu vyráběly granáty,“ přibližuje historii budovy Witold Urbanowicz s tím, že teď se nacházíme na místě bývalého skladu.
Varšava stejně jako Praha pamatuje doby centrálního plánování. Tehdy někdo například rozhodl osvítit neony celou ulici bez ohledu na to, jestli je jednotlivé obchody potřebují,“ vysvětluje zaměstnanec muzea, jak vznikly třeba neonové reklamy na čištění kožešin, prádelnu nebo knihovnu.
Neonové řemeslo
Všechny zde vystavené neony pocházejí z dob studené války. Kromě toho je spojuje také neuvěřitelná řemeslná kvalita.
„Navrhovali je lidé, kteří dobře věděli, co dělají. Známí grafici, architekti, sochaři. Byly to úplně jiné reklamy než dnes, kdy se všichni snaží zdůraznit logo,“ rozplývá se Witold Urbanowicz.
„Dříve reklamy bavily formou, mohly být velkorysé jako například květiny o výšce tří podlaží nad květinářstvím. Ale současně v tom byl pořádek, v ulicích neexistoval reklamní chaos jako dnes,“ dodává.
Jako příklad ukazuje neonovou reklamu na mléčný bar Biedronka ve tvaru koktejlové sklenice se slámkou a krasopisným nápisem. „Vytvořit takové psací písmo vyžadovalo kus kumštu. Každá trubička je ohýbaná ručně,“ zdůrazňuje.
Na elektřinu stále máme
Muzeum vzniklo vlastně náhodou. Za vším stál fotografický projekt Ilony Karwinské i Davida Hilla. Při focení starých neonů narazili na to, že nenávratně mizí, a tak je začali zachraňovat.
Jejich muzeum je soukromé, hlavní příjmy mají z prodeje lístků. Ale jak říká Witold Urbanowicz, na nemalý účet za elektřinu zatím stále mají.
