Žádný maluch už z výrobního pásu nesjede. Pro celou generaci Poláků se auto stalo symbolem kulturních změn v zemi
Je nízký jako italský sporťák, velký jako nákupní vozík a pod kapotou ukrývá sílu 27 závodních koní v důchodu. To je polský Fiat 126p známý také jako maluch, který se vyráběl 50 let. Výroba v továrně v polské Bílsko-Bělé ale letos skončila a žádného dalšího malucha už nevyrobí.
„To auto znám prakticky nazpaměť. Není tu jediná věc, kterou bych někdy nemusel rozebrat,“ vypráví Aleksandr Kluszczyński, majitel červeného malucha. Oba jsou ročník 1995.
Aleksandr auto dostal před deseti lety od svého dědy, kdy tachometr ukazoval něco přes 30 tisíc naježděných kilometrů. Celý ho zrekonstruoval, aby vypadal, jako když ho dědeček poprvé uviděl v autosalonu. Proto nemá boční zrcátko u spolujezdce, které bylo ještě v 90. letech za příplatek, a stávalo se tak častou kořistí nočních sídlištních zlodějů.
„Pro mnohé je překvapení, že v maluchovi nejde zařadit za jízdy jedničku. Musí se zastavit, pak to jde. A jednička má taky dost charakteristický zvuk – jakoby vyje,“ popisuje Aleksandr.
Jinak se podle něj maluchem jezdí dobře: „Ale to bude tím, že jsem si na něj zvykl. Třeba moje žena ho řídit nechce, a už vůbec ne po městě. On nemá žádný posilovač řízení, nemá ABS, nemá posilovač brzd, takže když brzdíte jako v novém autě, tak maluch pořád jede. Je potřeba pedál pořádně sešlápnout.“
Jako v rozpálené plechovce
Aleksandr s maluchem najezdil už přes 30 tisíc kilometrů a považuje ho za člena rodiny – dokonce jím se ženou jeli na svou svatbu. Od té doby s ním vyrazili na několik dovolených, srazů i spanilých jízd.
„Radši s ním jezdím v létě, v zimě ho ničí sůl. Ale je pravda, že v létě je v něm zase horko. Je to vlastně taková plechovka, co se lehce a rychle zahřívá. Máme ho v garáži, což je fajn – je chladný, aspoň když vyjíždíme, pak otevíráme všechna okna,“ popisuje Aleksandr.
Čtěte také
„No a když třeba stojíme na semaforech, cítíme, že je v něm vážně horko. Vždycky se se ženou smějeme, že maluch má sedačky chlazené zimou a vyhřívané létem. V létě se tu jenom potíte.“
Aleksandrův maluch má ale jako vůz vyrobený v roce 1995 přeci jen jednu moderní vychytávku – elektrické zapalování. Kromě pár detailů ovšem jeho interiér i motor vypadají stejně jako u vozů, které sjely ze stejné linky v továrně závodu FSM v Bílsko-Bělé na počátku 70. let minulého století.
Letos tato továrna, později provozovaná pod značkou Fiat a pak Stellantis, ukončila provoz.
Konec legendy
„Tu továrnu stavěli ještě v 70. letech a dnes můžeme říct, že výrazně přispěla k motorizaci Polska. A to díky Fiatu 126p, který v ní také vyráběli a který se stal symbolem velké kulturní změny v Polsku. Bílsko-Bělá byla jejím centrem. Z pásu tu sjelo přes milion maluchů,“ vypráví Andrzej Kołodziejski z odborového svazu Solidarita Podbeskidského regionu.
„Hodně jsme stáli o to, aby areál továrny převzala Polská zbrojařská společnost – nejen výrobní část, ale také kvalifikované pracovníky, abychom o ně zkrátka nepřišli. Areál je vybavený portálovým jeřábem, manipulační kolejí, krytem pro stovky lidí…“ vyjmenovává a vysvětluje, že továrnu stavěli v době studené války a dodnes je dostatečně vybavená, aby se do ní přesunula zbrojařská výroba.
Z plánů ale sešlo. Areál koupila společnost zabývající se budováním skladovacích prostor, která ho chce přeměnit v průmyslovo-technologický park. Podle Andrzeje Kołodziejskiého je ovšem otázkou, kolik pracovních míst takový projekt nabídne.
„Kdyby tam byli zbrojaři, to bychom mohli mluvit třeba o dvou tisících pracovních míst, které bychom mohli příjmově řadit do střední třídy, lidé by brali okolo 8 tisíc zlotých (asi 47 tisíc korun). Kolik míst může nabídnout sklad? Stovky míst? A asi nemůžeme čekat, že by tam lidé dostávali takové peníze,“ obává se.
Budoucnost patří elektromobilům
Urszula Polubiecová do závodu malolitrážových aut nastoupila hned po maturitě v červnu roku 1973, tedy po otevření výroby. Pochází odsud, ale její manžel přišel kvůli automobilové výrobě do Bílsko-Bělé ze severu Polska.
Automobilový průmysl v polském Slezku přitahoval lidi z celé země. Lákalo je dostupnější bydlení, dobré mzdy a snazší koupě auta. Na Fiaty 126p totiž byly pořadníky.
„Byla velká poruchovost, spoustu let jsme se řídili kvantitou a ne kvalitou. To se změnilo až v roce 1979. Ale i přes ty problémy a přes to, že na polský trh se dostaly jen maluchy se základní výbavou, tedy ty nejlevnější, byli lidi šťastní, že mají auto,“ vzpomíná paní Urszula.
Také manželé Polubiecovi vlastnili postupně několik maluchů – zelený i červený, a dokonce i takový, který dostali po částech a stavěli si ho sami.
Maluch se stal pro Poláky oknem do světa. Právě s ním mnozí poprvé vyrazili za hranice nebo naopak přivezli svět do mnohdy zapadlých rodných vesniček. Maluchy také zkrátily cesty po Polsku z celých dnů na několik hodin – pokud se ovšem cestou neporouchali.
Zatímco továrna v Bílsko-Bělé skončila, automobilová tradice v Polsku stále pokračuje v nedalekých Tychách, kde v minulosti vyrobili skoro dva miliony maluchů.
Dnes tam koncern Stellantis vyrábí například Fiat 600, Jeep Avenger nebo Alfu Romeo Junior. A příští rok by tam měla začít výroba elektromobilu T03 značky Leapmotor, která se maluchovi významně podobá. Do roku 2028 chce navíc továrna dosáhnout nulové uhlíkové stopy.
Související
-
Staré škodovky odkupoval za pár tisíc, dnes v nich má východní Němec Uwe Hoffman celé jmění
Československé škodovky byly v některých zemích i symbolem luxusu. Třeba v někdejší NDR to byla jedna z mála „opravdových aut“. Uwemu Hoffmanovi tehdy doslova uhranuly.
-
Vymyslela dárek pro Toma Hankse a nadchla pro něj Poláky....
Po bulvárech amerického Holywoodu se už brzy bude prohánět auto, které tam docela určitě nikdo jiný nemá. Slavný americký herec Tom Hanks si totiž už brzy převezme ...
