Chopin koluje Varšavě v žilách. Připomínají ho tam i lavičky, které nejsou jen němým svědkem jeho života

Skladateli Fryderyku Chopinovi je toho ve Varšavě věnovaného opravdu hodně. V polské metropoli strávil více než deset let. Žil v ní až do roku 1930 než se odstěhoval do Vídně a následně do Paříže. Má tam letiště, ale také koncertní síň, je mu věnovaný národní institut, muzeum i socha. Jeho jméno ale nesou i lavičky. Jako jsou ve světě lavičky Václava Havla, ve Varšavě jsou ty Fryderyka Chopina.

Čtěte také

V Praze byla odhalena lavička Václava Havla, má sloužit k setkávání a dialogu

Propojení s městem

Jednou z nich je ta v ulici Miodowa, která v 19. století patřila k centrům společenského života. Nacházel se v ní obchod, do kterého skladatel rád chodil pro partitury.

Většina laviček v centru Varšavy má sezení vyrobené ze dřeva. Chopinovy lavičky jsou ale z černého kovu a žuly. Mají na sobě mapku, jednoduchý plánek znázorňující, kde se všechny nachází. Pokud si tedy někdo chce udělat výlet po místech spjatých s životem skladatele, může se jimi inspirovat.

Druhou zajímavostí je pak to, že po stisknutí tlačítka přehrávají zhruba třicetivteřinovou ukázku některé z Chopinových skladeb.

Třeba lavička doslova jen o pár kroků dál, na křižovatce ulic Miodowa a Senatorska, přehrává Hulanku. A má celkem netradiční doprovod, tři místní semafory u přechodů pro chodce.

Některé mlčí

Ne všechny lavičky ale hrají dodnes. Například ta na Place Krasińskich mlčí. Dřív hrála Opus 17 Mazurku A moll. Lavičky do ulic instalovaly v roce 2019 a od té doby se mohly některé vybít nebo rozbít. Na prostranství u monumentálního památníku Varšavského povstání je tak dnes slyšet už jen autoprovoz. Náměstí totiž ze tří stran obklopují silnice.

Čtěte také

Absurdní opuštěnost: pouliční výstava Města bez nás ukazuje nezvyklé snímky Prahy a Bratislavy

Hned na několik z celkem 15 laviček lze narazit na hlavní třídě Krakovské předměstí vedoucí od Královského paláce směrem k Novému Světu. Jednu často využívají místní prodejci.

Staví u ní stánky, ve kterých prodávají květiny i různé drobnosti. Hudební ukázku ale ochotně přehrají komukoliv a poklábosí o významu místa, o hudbě i zemi.

„Teď už jen zbývá, abyste se přivinula k jeho srdci,“ dělá si legraci prodejce v modré bundě z pána v černém, který mi vypráví, že má rád Chopina, stejně jako každou dobrou hudbu. „On miluje Chopina,“ opravuje ho škádlivě jiný.

Další lavička je před Prezidentským palácem. Palác Radziwiłłów hostil v roce 1818 Chopinův první veřejný koncert. V kostele Vizitantek, tedy řádu Navštívení Panny Marie, zase hrál na varhany.

Aby už nemohl hrát...

Pár laviček je uvnitř institucí, například na půdě univerzity nebo hudební konzervatoře. Většina jich je ale veřejně přístupná.

Nejdál od centra se nachází ta v parku Královských lázní. Hraje Polonézu A dur a je z ní výhled na památník Fryderyka Chopina. Skladatele znázorňuje, jak sedí pod vrbou, ze které vystupuje hlava polské orlice. Je to replika.

Původní sochu zničili nacisté v roce 1940. Podle legendy se druhý den na tom místě objevil vzkaz: „Nevím, kdo mě zničil, ale vím proč, abych nehrál pohřební pochod vašemu vůdci.“ Forma na sochu ale válku přežila, a tak mohl vzniknout nový bronzový odlitek.