Absurdní opuštěnost: pouliční výstava Města bez nás ukazuje nezvyklé snímky Prahy a Bratislavy

Do bratislavských ulic se vrací kultura. I v ní jako dnes téměř ve všem najdeme téma pandemie koronaviru. V centru Starého města na Hviezdoslavově náměstí visí z jedné strany fotografie prázdné Prahy a ze strany druhé zase vylidněné Bratislavy. Ulice obou metropolí se opět začínají hemžit lidmi a výstava připomíná, jak to vypadá, když na hlavní město dolehne nákaza.

Peter Korček v Bratislavě a Karel Cudlín v Praze – oba dva vytvářeli obsah výstavy Města bez nás, aniž by o tom věděli. Oba dva využili nezvyklé situace a prázdných ulic k unikátním snímkům.

Pouliční výstava v Bratislavě připomíná pomalu se probouzejícímu městu, jaká atmosféra tu panovala během koronaviru

To, že by se jejich fotografie mohly vystavit společně, jim nabídlo až České centrum a jeho ředitelka Vilma Anýžová.

Fotografové obecně hodně fotí prázdná města. Já jsem se k fotografiím obou autorů dostala současně. Četla jsem rozhovor v Peterem Korčekem a jeho fotografie mě hodně zaujaly. V tu chvíli jsem si řekla, že by se jeho práce daly propojit s některým z českých fotografů.“

U Karla Cudlína je vidět hodně ze staré Prahy, třeba úplně osamocený Karlův most.

Peter Korček fotil prázdná bratislavská parkoviště, studentské koleje, ale i ulice, které za běžného chodu nespí ani v noci.

Prázdné centrum i periferie

Člověk se dennodenně pohybuje městem a registruje změny. Přemýšlím pak, kam se vrátím nebo co vyfotím, aby to bylo signifikantní. Na novém mostě a v úplném centru Bratislavy jsme zvyklí na plné ulice. Ale také v periferních oblastech, jako jsou parkoviště nákupních center nebo cesty a výpadovky.

Peter Korček na svých fotografiích mít lidi nechtěl. Jako naschvál se každou chvíli někdo vynořil z boční uličky, a tak musel na svou chvíli čekat...

Zatímco Karel Cudlín fotil Prahu černobíle a zaměřoval se na pohyb v ní a lidi, Peter Korček naopak zachycoval statické obrazy, na kterých lidi mít nechtěl.

Nebylo těžké nafotit místa s málo lidmi, ale chtěl jsem, aby tam nebyl fakt nikdo. Záběry jsou širší a zabírají velké ulice. Mockrát lidi jakoby naschvál chodili po minutě a každou chvíli se z nějaké uličky někdo vynořil,“ vzpomíná se smíchem na tvůrčí úsilí.

Jeho nejoblíbenější fotografií z cyklu, která zachycuje atmosféru doby, je fotografie Hlavní stanice. „Spojuje se toho v ní víc: absurdní opuštěnost hlavní železniční stanice s prvkem života a vtipu: holub, který mi náhodně vletěl do záběru.“

Fotografie dnes doslova visí mezi stromy uprostřed náměstí plném laviček a soch. Až si jich lidé v Bratislavě užijí, poputuje dál. České centrum by chtělo výstavu vyvézt i na další místa po celém Slovensku, aby nikdo nezapomněl, jak to všechno bylo a vypadalo.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.