Kam jezdí relaxovat egyptská smetánka? Ráj na zemi pro ně v poušti postavil koptský miliardář
Benátky Rudého moře nebo také egyptské Monte Carlo – to jsou přezdívky pro letovisko al-Gouna nedaleko Hurghády. Od masových plážových destinací se výrazně liší. Al-Gouna je totiž splněný sen jednoho z nejbohatších Egypťanů, který si na žlutém písku a tyrkysové vodě postavil od základů vlastní město. Kromě rekreantů už přitáhlo k trvalému bydlení egyptskou smetánku i movitější cizince.
Stopl jsem si tuk-tuk, tedy tříkolovou motorovou rikšu, a nechám se trošku po al-Gouně povozit. Tyhle tuk-tuky tu jezdí v systému Uber a obdobné arabské aplikaci Careem.
Projíždíme čistými ulicemi se zelení, s použitelnými chodníky pro pěší, a dokonce i s pruhem pro cyklisty – nic z toho jsem nikde jinde v Egyptě neviděl.
U maríny mi řidič Támir ukazuje jedno z desítek luxusních bílých plavidel. „To je jachta pana Sawirise. Jezdí sem na víkendy,“ říká.
Koptové
Samíh Sawiris to tady všechno spískal. Je to jeden ze tří miliardářských synů jiného koptského miliardáře Onsiho Sawirise. I proto al-Gouna přitahuje hlavně egyptskou křesťanskou komunitu.
„Většina hostů tady jsou koptové, a taky většina lidí, kteří tu pracují,“ říká mi řidič tuk-tuku Támir, sám Kopt, ale nikoliv bohatý. Bydlí jen ve firemním bytě a za rodinou jezdí stovky kilometrů daleko na egyptský venkov.
Letovisko pro pár kamarádů
„Před necelými třiceti lety si tu chtěl Samíh Sawiris postavit vilu a pár dalších domů pro své kamarády. Bylo tu totiž hezké, poklidné místo pro kotvení jacht,“ vysvětluje mi Chálid Bišára, jednatel Sawirisovy firmy, která al-Gounu buduje.
„Všude tu byla jen poušť – 25 kilometrů od Hurghády a ani známka života. Když Pan Sawiris s nápadem přišel, říkali, že je blázen,“ dodává.
Zdá se ale, že se mu původní plán trochu vymkl z rukou. Místo pár vil pro kamarády má dneska město 15 tisíc stálých obyvatel, řadu hotelů, několik škol, univerzitu, nemocnici i letiště, kam Samíh Sawiris přilétá na víkend svým tryskáčem.
Zelené město uprostřed pouště
„Al-Gouna je zelené město – recyklujeme veškeré odpady, čistíme a využíváme odpadní vodu, rozvíjíme sluneční energii,“ zdůrazňuje Chálid Bišára.
Bagry vytvářejí nové a nové umělé laguny, po kterých se dá po městě jezdit motorovým člunem a kotvit u jednotlivých vil. Budovy ve městě jsou maximálně dvoupatrové, se zajímavou architekturou. Všechno je dokončené, barevné a upravené.
„Asi pětina obyvatel al-Gouny jsou cizinci. Před revolucí to bylo víc, ale pak cizinců ubylo a naopak přibylo Egypťanů. Přistěhovali se sem třeba vývojáři, architekti, je tu klid a dobře se tu přemýšlí a soustředí,“ pochvaluje si jednatel Sawirisovy firmy Chálid Bišára.
Italské těstoviny na egyptský způsob
Jedním ze zdejších cizinců je Ital Riccardo Burgarelli. „Víte, já jsem z Neapole, my tam máme k arabské mentalitě dost blízko,“ vysvětluje se smíchem majitel restaurace důvod, proč se usadil zrovna v Egyptě.
Riccardo dělal na zdejším pobřeží dvacet let potápěčského instruktora. Celou tu dobu na své lodi bydlel a vozil potápěče až do Súdánu. Nakonec ale doslova zakotvil tady v al-Gouně, kde koupili s manželkou dům a otevřeli si domácí italskou restauraci.
Riccardův kuchař Násir je z Asuánu, ale teď už vaří poctivou napolitánskou kuchyni. Od šéfa se prý naučil dělat správně všechny druhy těstovin.
„Tohle je takové Capri, Portofino nebo Monte Carlo Egypta. Hlavně zdejší marína, tam se chodí předvádět egyptská smetánka. Všichni tam mají velké jachty, je to místo, kde prostě tihle lidé musí být vidět,“ popisuje.
Na rozdíl od konkurence je Riccradova restaurace pořád plná a postupně se rozrůstá. Poctivost a neustálý dohled pravého Itala zjevně ocenila i egyptská smetánka.
