K Divadlu Járy Cimrmana jsem se dostal přes text Václava Havla, vzpomíná Jan Hraběta

V Divadle Na Zábradlí obdivoval hry Václava Havla, monolog Hugo Pludka ze hry Zahradní slavnost si oblíbil natolik, že se ho jen tak pro radost začal učit nahlas. „Šel okolo Čepelka, ptá se, co to bylo. Za dva dny přišel Svěrák s tím, zda bych s nimi nechtěl hrát divadlo,“ vzpomíná s tím, že ke hraní v Divadle Járy Cimrmana se tak dostal vlastně přes text Václava Havla.

V Divadle Járy Cimrmana se zejména od mistrů jazyka Zdeňka Svěráka, Ladislava Smoljaka nebo Miloně Čepelky učil správné češtiny, a dnes, když slyší v televizi některé sportovní komentátory, tak někdy hlas ztlumí a dívá se jen na obrázky.

Nejraději má humor, který vzniká z debaty, vtipy v divadle už mu po tolika letech nepřijdou směšné, spíše se pobaví, když někdo z herců udělá kiks, a oni toho využijí a diváci se chytnou. A pokud někomu z herců vypadne text, tak je důležité sledovat, o co ve hře jde. „Pak se člověk z průšvihu může dostat,“ podotýká.

Po odchodu Ladislava Smoljaka chvíli trvalo, než se soubor sehrál, ale nakonec se dali dohromady. „Bylo to smutné, jako je vždy smutné, když někdo odejde. Ještě nám tam visí v šatně klobouk, i jeho boty, máme takovou stráž nad sebou,“ říká.

A co je to Oskarka? Soška, kterou věnoval Zdeňku Svěrákovi – je stejně veliká, ale jde o prsatou ženu, která v ruce drží koště.

Audio záznam všech rozhovorů si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.