Juliana Trail je benjamínkem mezi dálkovými treky. Julské Alpy protíná od roku 2019, stan tam ale raději neberte

Bohinjske jezero, město Bled, řeka Sáva Dolinka i tyrkysové soutěsky u městečka Tolmin. To je jen pár zastávek na nově otevřené dálkové pěší trase Juliana Trail ve Slovinsku. 270 kilometrů dlouhý trek obchází Triglavský národní park a po jeho cestě se nachází hned několik pokladů slovinských Julských Alp.

„Juliana Trail je něco jako moje dítě,“ vypráví s úsměvem Martin Šolar při cestě ze Stare Fužiny k Bohinjskému jezeru. Vystudovaný lesník pracoval pro slovinský Triglavský národní park 25 let. Je taky jedním ze zakladatelů dálkové turistické trasy Juliana Trail. Otevřít se ji podařilo v roce 2019.

Uběhnout se dá za pár dní

„Trasa je dlouhá 270 kilometrů a doporučujeme ji jít po etapách. Těch je v základu 16. Ujít každou z nich zabere tak pět šest hodin denně. Dlouhé bývají tak 17 kilometrů," jak ale dodává, jde to i rychleji.

„Lidé samozřejmě zážitky z trasy dávají na internet, na různé sociální sítě. Takže víme, že to celé třeba běží. To pak trvá tři, čtyři dny."

Proběhnout "Julianu" ale Martin Šolar nedoporučuje. „Pokud chce někdo celý ten okruh zaběhnout, je to jeho věc. Ale cílem Juliana trail je přivést lidi, horolezce blíž k přírodě. Aby si ji užili. Ale taky je chceme přivést k místním lidem, aby spolu mluvili, aby ochutnávali, aby zůstávali.“

Jako člověk dobře znalý slovinských Alp a Triglavského národního parku má taky svou oblíbenou část trasy. Je rodákem od Bledského jezera a má nejraději úsek od jezera Bled na náhorní plošinu Pokljuka a dál, tedy pátou a šestou etapu.

Která je nejkrásnější? 

Jiného názoru je ale Matjaž Podlipnik ze Slovinského alpského muzea, horský průvodce, jehož skoro celý život je spojený s městem Kranjska Gora nedaleko italských a rakouských hranic.

„Musím říct, že nejkrásnější úsek je mezi Kranjskou Gorou a vesnicí Mojstrana. Je to nádherná etapa. Po cestě je několik vodopádů. Ale jde se i lesem a pláněmi, krásnou i poklidnou krajinou.“

Řeka Sáva se vine u slovinského dálkové treku Juliana Trail

Vesnice Mojstrana je dokonce jedním z výchozích bodů pro výstup na slovinskou nejvyšší horu Triglav, která měří 2864 metrů. Matjaž ale dobře zná celou trasu dálkového treku. Chodil ho ještě v dobách, kdy cestu neznačily dva spojené kosočtverce s písmeny J a A.

Hledejte kosočtverce

„Žiju tu přes 40 let a vysokohorská turistika mě hodně baví," vysvětluje. „Takže většinu těch etap jsem prochodil ještě před tím, než Juliana Trail vznikla. Než ji založili. Na některých jsem taky jako horský průvodce provázel skupiny. Řekl bych, že ten trail dobře znám a mám ho opravdu moc rád.“

Čtěte také

S Matjažem jsme se nesešli úplně na trase, ale kousek stranou. U přírodní památky blízko 16. etapy dálkové trasy, blízko tyrkysově modrých jezírek, kde je voda tak průzračná, až je vidět na samé dno.

„Stojíme v přírodní rezervaci Zelenci. To jsou dvě malá jezírka. Je to hlavní zdroj vody řeky Sáva Dolinka, což je nejdelší slovinská řeka.“

Jezera sice neleží přímo na Juliana Trail, ale jsou z ní dobře dostupná. „Je to asi jen půl kilometrů. To je taky důvod, proč sem většina chodců zavítá,“ dodává Matjaž Podlipnik.

Bez stanu, zato s jídlem, vodou a kvalitní obuví

Juliana Trail vytváří kolem Národního parku Triglav zjednodušeně řečeno kruh s celkovým převýšením přes sedm tisíc metrů. Na rozdíl od jiných dálkových tras na ní není povolené stanovat.

„Dvě třetiny této trasy vedou národním parkem, kde není dovolené stavět stany. Máme oficiální kempy, máme tu horské chaty, máme tu bed and breakfast," vyjmenovává Martin Šolar možnosti ubytování.

Horský průvodce Matjaž Podlipnik má nejraději úsek mezi Kranjskou Gorou a vesnicí Mojstrana. Nádhernou etapu lemuje několik vodopádů

„Takže nedoporučuji vzít si s sebou stan. Ale určitě doporučuji vzít si s sebou jídlo a hlavně dostatek vody. Trasa prochází horami, údolími a lesy, kde nejsou restaurace nebo obchody.“

„Taky je potřeba mít dobré boty. Chodec nutně nepotřebuje pohorky, ale jeho boty by měly mít kvalitní podrážku se vzorkem. A pak samozřejmě oblečení. Ty etapy nejsou jen krátké procházky. V horách se může rychle měnit počasí, může přijít bouřka. Člověk se taky může ztratit a pak prostě musí nějak přežít. Takže je potřeba si pamatovat, že cíl každé etapy je tam, kde se dá přenocovat, usušit se, najíst se, odpočinout si,“ zdůrazňuje jeden ze zakladatelů Juliana Trail.

Čtěte také

Podle Martina Šolara je nejlepší Juliana Trail navštívit na přelomu jara a léta nebo na podzim, kdy není takové horko a na trase není tolik lidí.

Přestože dálkové turistické cesty jsou ve světě stále oblíbenější, ta kolem Triglavského národního parku ještě není tolik známá. Většinu chodců tak pořád ještě tvoří Slovinci.

Spustit audio

Související