Milujete deskové hry, ale vaši kamarádi ne? V baru Spilloteket v Oslu nikdy nebudete u stolu sami

Největší audioportál na českém internetu

I k rozehrané hře se můžete připojit třeba jako divák | Foto: Jakub Lucký, Český rozhlas

Zápisník Jakuba Luckého

Někdo chodí do baru, aby zapomněl, někdo za dobrou společností a někdo za zábavou. Do baru Spilloteket v centru norského Osla si můžete přijít i hrát, je totiž plný deskových her. Strávit se tu dá pohodlně celý večer.

Velký nápis Spilloteket nad vstupem by se dal přeložit možná jako Deskovkotéka. Uvnitř vás přivítá prostor, který na první pohled vypadá víceméně jako bar, jen kolem stěn je spousta knihoven plných deskových her.

Bar určený hráčům stolních her je samozřejmě plný stolů

„Když sem někdo přijde nově, vysvětlím mu, jak to tu chodí,“ vítá mě za barem Björn Arne, šéf celého podniku. „Vstup do baru stojí 50 norských korun, to je na celý den. Za to máte přístup ke kompletní nabídce her, které tu máme. Taky nabízíme roční vstupné. To se vyplatí těm, kdo sem chodí pravidelně.“ Celodenní vstup tedy vychází v přepočtu asi na 110 českých korun.

České hry se neztratí

Björn vysvětluje, že na začátku vždy hostům ukáže mapu, protože zdejší sbírka her je rozdělená do kategorií.

Čtěte také

„Máme tu třeba i deskové hry na zručnost, novinky, klasiky… pak tři úrovně strategických her – lehké, střední a expertní. Takže třeba Krycí jména najdete v party hrách, stejně tak Ušáky a paroháče. Through the Ages – Nový příběh civilizace zase najdete mezi těmi expertními,“ dává Björn najevo, že o českých deskových hrách se mezi hráči ve světě ví.

Všechny jmenované hry jsou totiž od českého autora Vlaadi Chvátila, oblíbeného i ve světě.

Zatímco si povídáme, projde okolo nás hned několik skupinek, které si dorazily zahrát. A tak si beru cedulku „volná místa“, aby se ke mně někdo přidal a zahrál si se mnou.

Denně nabito

A mám štěstí, zanedlouho si ke mně sedá Antonio. „Miluji deskové hry, ale moji kamarádi ne, takže jsem přišel sám a chci si jednu hru zahrát,“ říká. Postupně pak hrajeme dokonce dvě hry: nejprve moderní hru ze severu Spectacular a poté na Antoniovo přání vytahujeme z jedné z mnoha polic velmi tradiční hru Risk. Nakonec jsem sice prohrál, ale hra stála za to.

Cedulka na stole upozorňuje, že hráč je volný a je možné si přisednout

„Fakt se mi tady líbí – kolik tu mají her, jak si to tu lidé užívají a smějí se. Myslím, že je to super místo,“ loučí se se mnou Antonio a já si všímám, že najednou je celý bar Spilloteket plný.

„Myslím, že se nám daří dobře. Máme víceméně plno skoro každý den. V průměru bych řekl, že tudy každý den projde aspoň stovka,“ usmívá se šéf baru Björn. Brzy ho ale zase opouštím, protože mě k sobě přizvala velká skupina místních, kteří se tu scházejí pravidelně.

A tak, aniž jsem to plánoval, opouštím nakonec dechovkový bar asi až po šesti nebo sedmi hodinách.

autoři: Jakub Lucký , and

Související