Jsem furt stejný blázen a snílek, chtěl bych mít koncert ve Wembley, usmívá se Marek Ztracený

Marku, jestli letos něco byla show, byl to váš koncert v pražském Edenu před pár dny. To vymýšlíte vy sám?

Ano. Nerad bych slízl všechnu smetanu, ale od myšlenky přes představu,  program, mě to strašně baví a žiju tím. Mám takovou vlastnost, že si dokáži hodně věcí představovat, jsem empatický, to mě na tom hodně baví. S tím, jak je stage postavená, samozřejmě pomáhali jiní lidé, ale program, to je moje práce.

Čtěte také

Říkali mu, že si najde ženskou a bude pracovat ve fabrice. Patrik Bartko se ale držel svého snu stát se muzikantem

Má někdo právo veta, nebo máte nějakou osobu, na kterou rozhodně dáte? Nebo si to, co nejde prosadit silou, prosadíte ještě větší silou?

Můžu si prosazovat věci jenom před sebou, to je na tom zajímavé, ale strašně rád se o tom bavím s lidmi. Vždy, když mám nějaký nápad. A i když jsou k tomu třeba tivní, neznamená to, že bych myšlenku změnil, ale už jakoby nasávám a čím víc lidí vyjadřuje názor, tím víc víte, kde jste. Takže se o tom hrozně rád bavím, ale většinou to vždycky dělám podle sebe.

Máte už po těch letech zkušeností s živými koncerty nějaký seznam prvků, které spolehlivě kdykoliv zafungují? Šuplíky, kam můžete sáhnout?

Takhle to neberu, každý koncert je jiný a nikdy není hotová celá osa koncertu. Vždycky se tam stane něco jiného. Chci jenom vědět, že se držím nějakých bodů, ale nechci to dělat, aby to byla továrna na dobré koncerty, dělám to srdcem.

Když jsem v Edenu viděl ten hashtag, kde byl název proslulého londýnského stadionu Wembley, co jsem to tam viděl? Chcete vyprodat Wembley?

Všiml jsem si, že to mezi lidmi vzbudilo zájem. Za prvé, cesta s fanoušky je neuvěřitelná a to, že skončila teď tady v Edenu, za to chci poděkovat, protože je to díky nim. Je moc hezké dostat na stadion sto tisíc lidí, ale daleko důležitější je, aby odcházeli spokojení. A mám pocit, že to tak proběhlo. Na každém koncertě dáváme nějaký hashtag, třeba směr Forum Karlín, směr O2 Arena, v O2 Areně směr Eden. A teď se všichni ptali a všichni se smáli, když jsem tam něco takového dal. Začal jsem s muzikou v sedmi letech, když mi můj táta pustil na VHS koncert Queen ve Wembley...  

A ta myšlenka mě začala čím dál tím víc bavit. Když třeba 50 tisíc Čechů jede fandit někam na fotbal do Londýna, proč by nemohli jet na koncert? A představa, že Česká republika obsadí Londýn, udá se koncert na nejslavnějším stadionu světa, kde hráli Queen, Led Zeppelin a Foo Fighters... Zní to šíleně, ale zajímavé je, že mi všichni píšou „Jedu, šetřím na letenky“.

Čtěte také

Měl jsem jen dvě hodiny zpěvu v životě, rád si dělám věci po svém, přiznává Český slavík Marek Ztracený

Kdyby se ke mně tato informace dostala od někoho jiného, přijdu za svou manželkou a řeknu: Zlato, už roky jsme si plánovali, že pojedeme na výlet, tak pojedeme do Anglie. Možná to bude, možná ne. Možná to bude za tři roky, možná za pět, možná nikdy. Jenom chci, aby fanoušci věděli, že jsem furt stejný blázen a snílek a že nic není ztracený.

Co tedy dál, bude teď pauza?

Jednoznačně. Když jsem oznamoval Eden, napsal jsem větu na Instagram, že po tomto koncertě si dáme koncertní pauzu po 14 letech. Za půl hodiny byl konec kariéry v médiích, za další půl hodiny „zdravotní problémy“, vlastně se to celé tak trochu zvrtlo a rozjel se vlak, který nešel zastavit. A je mi dlouhodobě dost jedno, co se o mně píše, ale nebylo mi to jedno v rámci vztahů s fanoušky.

Na koncertě jsem to řekl, nejedná se o nic dramatického, jsem si jistý, že to nikoho nebude šokovat a každý to pochopí. Jedná se o to, že jsem si v jednu chvíli uvědomil, jak strašně to letí a že mému synovi je 12 a že zbývají tak tři roky života, co bude chtít být s tátou, že tam ještě budu hrát důležitou roli a že tento čas nejde vrátit. A já si ho chci užít. Tak jsem se rozhodl, že teď budu otec a manžel.