Adam zpívá, já šeptám, usmívá se Ondřej Havelka. S Adamem Plachetkou nazpívali desku Nebe na zemi

Nápad natočit společně písně Ježka, Voskovce a Wericha přišel od Adama Plachetky?

Plachetka: Mělo to komplikovanou genezi, protože jsem se dostal k projektu, kde jsme pro Českou televizi natáčeli písně Osvobozeného divadla a dělali jsme je s klavírem Davidem Švecem. Když jsem se je učil, opakoval si texty, zjistil jsem, jak moc času se tomu musí věnovat. Tak jsem to poslouchal v autě a usoudil jsem, že s orchestrem je to o hodně lepší než s klavírem. Volal jsem hned Ondrovi a ptal jsem se, jestli by se jim do toho nechtělo. A byl jsem rád, že se jim do toho chtělo.

Hned jste si řekl, že to toho jdete?

Čtěte také

Voskovcovy paměti nikdy nevyšly, v rádiu se z nich přesto četlo

Havelka: S operními pěvci je to složité, protože mají zafixovaný způsob zpěvu. A zaplaťbánbůh, protože to umí skvěle. A Adam obzvlášť. Způsob, který vyžaduje tato muzika, je vyprávěcí. Musím říct, že Adam je strašně flexibilní, chytrý a vstřícný člověk, naslouchal mým radám a přišel na to, jak to dělat.

Jiří Voskovec a Jan Werich byli spíš herci než zpěváci. Jak jste přistoupili k vlastní interpretaci jejich písniček?

Plachetka: Hledali jsme, a myslím si, že i úspěšně našli, nějaký kompromis, protože jsem to chtěl zpívat stylově, naučit se to tak, aby to dávalo smysl, abych nevyčuhoval a nepůsobil nevhodně, potažmo směšně. Ale zároveň jsem chtěl zůstat sám sebou, protože když se budu snažit působit jenom jako jazzový zpěvák, tak to akorát neudělám tak dobře jak ten, kdo se tomu doopravdy věnuje. Takže jsem chtěl, aby tam pořád zbylo nějaké moje jádro.

Plachetka / Havelka: Nebe na Zemi|foto:Radioservis

Havelka: Adam má krásný hlas, způsob, který zpívá, je úžasný, takže jsem ho nechtěl úplně znásilnit, ale myslím si, že nejjednodušší a základní principy, které se vážou k swingu a jazzu, pochopil a dělá je.

Album, která právě vychází, se jmenuje Nebe na zemi. A je to i na LP, užijí si to i fajnšmekři.  Jak jste vybírali repertoár?

Havelka: Musím říct, že mám větší vztah k těm jazzem inspirovaným věcem a řekl bych, že se také snažím trošku vyhýbat vyloženě politickým věcem, protože tam některé věci trošku vyčichly. Takže jsme hledali písně, které sedí nám, tedy orchestru Melody Makers a které jsou vtipné, obsahové a jsou pořád aktuální.

Čím Osvobozené divadlo může oslovit současného diváka?

Plachetka: Bavili jsem se včera o písni Proč nemohu spát, která může být vnímána politicky, ale když člověk ten kontext nehledá, je čistě o životní filozofii, o problémech každého člověka. Jsou to témata, co mají hloubku a jsou v ní i rady do života a nějaké zajímavé filozofie.

Čtěte také

Byl Jan Werich zakázaným autorem?

Museli jste testovat, jestli vám hlasy půjdou dohromady, nebo se to vědělo dopředu?

Havelka: To se vědělo dopředu, že nepůjdou, protože Adam prostě má hlas, kdyžto já už ve svém věku jenom šeptám. Každý ten zpěv pojímáme jinak, je dobře, že jsme každý jiný, že je to dialog dvou.

Plachetka: A zároveň bych řekl, že k sobě hlasy v tom dialogu jdou. Tím, že nám může pomoct technika, v pohodě se vyrovná intenzita, myslím si, že to funguje moc pěkně.

Kdy a kde si budou moci diváci živě poslechnout písně Osvobozeného divadla v podání Ondřeje Havelky a Adama Plachetky? Poslechněte si celý rozhovor.