Šaty pro pěvkyni jsou pracovní oděv. Při nádechu se hrudník zvětší o deset centimetrů, popisuje módní návrhářka
Dvorní švadlena Magdaleny Kožené, pro kterou navrhuje koncertní kostýmy už třicet let, spoluzakladatelka značky E.Daniely, absolventka ateliéru výtvarného oděvnictví na VŠUP. Tvorbu Daniely Flejšarové můžete aktuálně vidět v Uměleckoprůmyslovém muzeu. „Jednou jsem ušila šaty se sametovými pruhy ve výstřihu a Magdalena mi o koncertové pauze volala, že se v nich nedá zpívat. Tak jsem dojela a během pauzy je přešila,“ vzpomíná s úsměvem návrhářka. Poslechněte si celý rozhovor.
Když se vás s Magdalenou ptali, kvůli jakým šatům byste skočily do ohně, ty jsi řekla, že kvůli žlutým. Co je na nich tak speciálního?
Mají chytře vymyšlenou konstrukci. A jsou hrou náhody. Měla jsem v hlavě nápad, ale nestačila mi šíře látky, tak jsem to doplnila šedou látkou a vznikl akcent navíc. Mám ráda, když mám něco vymyšleného, ale najednou zjistím, že to nevychází, a tak přijde na řadu náhoda, která ten model dotvoří.
Věděla jsi, jak se šijí šaty pro operní herečku?
Nevěděla, učila jsem se to. Magdalena nechtěla ten styl šatů, které nosí operní divy. Chtěla něco civilnějšího a myslím, že tento trend na jevišti odstartovala. Říká, že ráda lidi překvapuje tím, co má na sobě. Tak to beru jako výzvu.
Čtěte také
Kostým pro operní pěvkyni je vlastně pracovní oděv. Když se operní zpěvačka nadechne, rozšíří se jí hrudník o několik centimetrů, Magdě o 13, takže všechny látky musejí být elastické. Jednou jsem ušila šaty se sametovými pruhy ve výstřihu a Magdalena mi o koncertové pauze volala, ať s nimi přijedu něco udělat, že se v nich nedá zpívat. Tak jsem nasedla do auta, dojela do Salzburgu a ručně je přešila.
V roce 2012 jsi dělala vstupní oblečení na londýnskou olympiádu. Jak na to vzpomínáš?
Tu nabídku jsem přijala s tím, že to bude jednoduché. Sport i sportovní oblečení je mi blízké. Měla jsem nápad, jak ušít úpletová saka, takže jsem se těšila. Pak přišla první prezentace, dostala se do médií a já začala dostávat strašné maily, že jsem zneuctila sportovce – my jsme totiž do modelu zakomponovali holinky.
Pamatuji si, že jsem to zahájení vůbec nedokázala vnímat, upadala jsem stresem do kómatu. Později na Twitteru psali, že naše kolekce byla nejzajímavější a další den jsme dostali první cenu Timesů. A zajímavé je, že se najednou začaly proměňovat i ty maily.
Jak se cítí návrhář, když jde na molo?
Vždycky cítí napětí. Jednou jsme ušili kolekci z nádherných italských látek, na přehlídku jsme se těšili, jenže nikdo netleskal. Nelíbilo se to. Když jsme si to později rozebrali, došlo nám to. Přehlídka je divadlo a s tím vědomím to musíš vymýšlet. Ne ukázat hezký materiál, který je hezký na dotek. Na přehlídce pracuje oko.
Hodnotí Daniela Flejšarová lidi podle toho, co mají na sobě? A jak velkou má doma šatní skříň? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
V dětském domově jsem měla možnost vrátit se do dětských let, říká operní pěvkyně Bohumila Sommerová
Před 27 lety se kvůli nepříznivé životní situaci dostala do dětského domova, kde si jedna z vychovatelek všimla jejího hudebního nadání a začala ji podporovat.
-
Nejdřív začínám duší, pak oblékám tělo, říká módní návrhářka. Co znamená slow fashion terapeut?
Hromadění materiálu v šatníku lidem nepomáhá, říká módní návrhářka a koučka Kamila Vodochodská. Jak vypadají „smysluplnější“ nákupy?
-
Nejlépe se cítím v černé, studium mě vyhání z bezpečné ulity, říká módní návrhářka z prestižní školy
„V akademickém prostředí se klade důraz na to, abyste experimentovala, zkoušela různé technologie a hledala nové cesty,“ uvádí oděvní návrhářka Andrea Vytlačilová.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.