Jsem člen klubu vyvolených, říká Michal Viewegh, který se podruhé narodil. „Jsou to smích i slzy zároveň,“ neskrývá
„Rodina tomu říká druhá šance, já zase katastrofa. Jsem člen klubu vyvolených, ale podmínky nejsou nic moc, není to žádný golfový klub,“ vysvětluje spisovatel Michal Viewegh, který se doslova podruhé narodil – v roce 2012 mu praskla srdeční aorta, což údajně přežije 10 % lidí.
„Přichází mi na 200 mailů týdně, z toho jedna pětina jsou rady, jak z toho ven, sice dobře míněné, ale není v mých silách se tím řídit, nedělal bych nic jiného, než obvolával léčitele,“ popisuje v rozhovoru s Lucií Výbornou.
Přiznává rovněž, že kořen jeho současných problémů je odmítnutí zredukovaného života po nemoci. „Pořád se bouřím a říkám si, že zas takový hříšník jsem nebyl, abych si zasloužil tak velký trest,“ popisuje.
Psaní je jeho život a dny, kdy píše, prý patří k nejlepším v týdnu. Místo románu se ale musí věnovat povídkám, protože v hlavě udrží děj. „Nemůžu číst pořád dokola 70 až 90 stránek předchozího textu a zjišťovat, co vlastně píši,“ nastiňuje s tím, že kniha nových povídek by měla vyjít někdy na jaře.
Smích a slzy zároveň
Tematicky nejde jenom o autobiografické povídky – píše na motivy nemoci, někdy i v humorné nadsázce. „Ztráta paměti takové situace vytváří,“ říká. Připomíná zároveň, že se vždy snaží psát upřímně a vymyšlené příběhy musí odrážet to, co prožívá.
Například v poslední knize Můj životě po životě vypráví, jak se člověk vyrovnává s nemocí. „Lidé mi říkali, že jsou rádi, že to někdo pojmenoval – jak je člověk citlivý i ve vztahu k ošetřovatelkám a nemocnici. Člověk neztratil inteligenci, ale paměť,“ upozorňuje.
Kvůli ztrátě paměti dochází třeba k situacím, kdy podruhé nebo potřetí číšníkovi v restauraci nabízí placení. „Tady o nic nejde a třeba se tomu i zasmějeme. Horší ale je, když nevím, kde mám děti, zda jsou u sousedky, nebo v Praze,“ říká s tím, že jde o takový smích a slzy dohromady.
Připouští, že přežít prasklou aortu je vlastně dar, a i když si většinu času stěžuje, tak jsou i hezké chvíle. „Když jde psaní, doma to klape, mám za sebou hezký zážitek s dcerami. V tu chvíli si uvědomím, že o tohle bych přišel, takže tam vděčnost je,“ podotýká.
Audio záznam rozhovoru si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Marshallův plán pro Kyjev či další miliardová pomoc. V Římě skončila konference o obnově Ukrajiny
-
Siniaková další titul v Londýně nepřidá. V ženské čtyřhře končí na Wimbledonu v semifinále
-
Máme obří technologický dluh. Potrvá roky, než to vyřešíme, říká ke kyberútokům etický hacker Haller
-
V Dolomitech zemřel český turista. Odchýlil se od skupiny a zřítil se, píší média