Josef Valčík
Mladík z chudé, ale o to početnější valašské rodiny se namísto do Baťových závodů po vojně vydal na dobrodružnou cestu přes Balkán do Sýrie, aby se postavil okupantům v boji na západní frontě. V Británii byl přiřazen do legendárního výsadku Silver A, díky kterému se podařilo po několikaměsíční odmlce opět spojit domácí a exilový odboj přes rádiové vlny. Kromě toho také Josef Valčík úzce spolupracoval na přípravách atentátu. Nacisté se za to pak pomstili na celé jeho rodině.
Josef Valčík se narodil v roce 2. 11. 1914 ve Smolině u Valašských Klobouk Janovi a Veronice Valčíkovým jako jedno z jejich osmi dětí. Jeho otec si přivydělával jako kočí, obecní hlídač, sluha a ponocný. Maminka byla ženou v domácnosti a v zimě pomáhala sousedkám po chalupách drát peří. Jinak rodinu živilo zemědělství.
Čtěte také
Po ukončení obecné školy se Josef vyučil koželuhem u firmy Baťa, kam také v roce 1934 začal chodit do zaměstnání. O dva roky později nastoupil vojenskou službu, kde postupně dosáhl hodnosti četaře. Po okupaci odešel takzvanou balkánskou cestou přes Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko a Sýrii do Francie, kde se stal příslušníkem čs. pěšího pluku 2 a zapojil se do bojů proti německé ofenzívě.
Po pádu Francie se mu podařilo dostat do Velké Británie. Zde byl už v hodnosti rotmistra, odeslán do kurzu útočného boje a parašutistického kurzu. Následně byl odeslán na sabotážní kurz do Skotska a zařazen do výsadku Silver A, který seskočil 29. prosince 1941 v prostoru Senice u Poděbrad.
Operace Silver A
Spojení demokratického exilu s domácím odbojem tvořilo od počátku neuralgický bod a vysoce citlivý faktor československé účasti ve válce. Uplatňovaly se dva druhy informačních spojnic: kurýrní kontakty a rádiové vysílání. Domácí i zahraniční odboj se poměrně dlouho vyrovnával se skutečností, že do zápasu s nacisty vstoupil nepřipraven po stránce rádiového spojení. Odborně připravený personál přitom nescházel doma ani v exilu. Postrádal ale vhodné materiální vybavení.
Čtěte také
Na podzim 1941 se začal v britském exilu rodit plán zvláštních výsadkových operací. Od počátku bylo jasné, že pomyslnou vlajkovou lodí spojovací části plánu bude tříčlenný tým Silver A, který tvořili velitel nadporučík Alfred Bartoš, rotmistr Josef Valčík a radista svobodník Jiří Potůček.
Libuše
K nasazení do akce byl výsadek připraven už koncem října 1941. První dva letové termíny padly kvůli špatnému počasí. Doufali, že nepřízeň je opustí v noci ze 7. na 8. listopadu 1941, kdy se dostali už nad území protektorátu. Obrat zpět do Británie nakonec zavinila kritická povětrností situace.
Význam Silveru A ještě vzrostl, když mu byla svěřena věc vskutku mimořádného významu. Edvard Beneš, prezident republiky, předal 27. listopadu 1941 npor. Alfredu Bartošovi, veliteli skupiny, obsáhlý vzkaz pro vedení domácího odboje. Beneš v něm mimo jiné zaujal ostře vyhraněné stanovisko vůči státnímu prezidentovi Emilu Háchovi a protektorátní vládě. Definoval jednoznačnou pozici československé rezistence na protinacistické frontě.
Výsadek se nakonec podařil až v noci z 28. na 29. prosince 1941 během jednoho letu s paraskupinami Anthropoid a Silver B. Muži Silveru A seskočili u obce Senice nedaleko Poděbrad a poměrně rychle začali budovat okruh odhodlaných spolupracovníků, z nichž vytvořili velmi dobře fungující a výkonnou síť.
Přes ně vedla cesta do první vysílací základny rádiové stanice Libuše. Nacházela se ve zvláštním podkrovním úkrytu v budově strojovny lomu Hluboká u obce Ležáky na Chrudimsku. Právě na tomto místě se 15. ledna 1942 podařilo navázat trvalé spojení s Londýnem.
Přípravy atentátu a kolo Ogar
Josef Valčík do okupované vlasti odletěl vybaven falešnou legitimací na jméno Zdeněk Toušek. Byl však prozrazen a musel uprchnout. Odjel domů do rodné Smoliny, kde pobyl dva týdny na přelomu března a dubna.
Čtěte také
Nejprve se schovával v rodné chalupě v komůrce za kuchyní, ale protože měl obavy z prozrazení, odešel později do sousedního Mirošova a odtud 4. dubna do Prahy. Tam se za pomoci Marie Moravcové a Jana Zelenky napojil na odbojovou skupinu Antropoida podílel se na technických přípravách atentátu na Heydricha.
Valčík spolu s Gabčíkem a Kubišem jezdili od dubna na kolech každý den na Mělník k 15 kilometrů vzdálenému zámečku Panenské Břežany, kde Heydrich se svou rodinou bydlel. Zkoumali okolí, aby našli příhodné místo ke své akci. Kolo značky Ogar, na kterém jezdíval, měl schované u garážmistra Janečka na Žižkově.
Zkáza rodu
Po atentátu se Valčík ukrýval u rodin odbojářů a 30. května se přemístil do pravoslavného kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Dlouhý pobyt v chladném a vlhkém kostele způsobil, že trpěl silnými záchvaty kašle. Josef Valčík byl jedním ze čtyř výsadkářů, kteří se ukrývali v kryptě, když do kostela vtrhlo gestapo. Stejně jako jeho spolubojovníci se i on v bezvýchodné situaci střelil do pravého spánku.
Do Valčíkovy rodné Smoliny přijelo gestapo už v sobotu 13. června a záhy začalo zatýkání a následná deportace do koncentračního tábora. Rodinu zřejmě udal jeden z obyvatel Valašských Klobouk. Gestapo zatklo celkem 14 blízkých Josefa Valčíka. V říjnu 1942 v koncentračním táboře Mauthausen bylo popraveno 13 z nich, sestra Františka byla popravena až v lednu 1943 poté, co porodila chlapce, jenž byl dán k adopci.
V lednu 1942 byl Josef Valčík povýšen na podporučíka a získal Československý válečný kříž za statečnost. O šedesát let později byl in memoriam povýšen do hodnosti plukovníka.
