Libuše volá Londýn. Z legendární radiostanice zbyly jenom antény

Zásadní roli sehraje půda domu Sádka 148. „Jiří Potůček vedl kvůli utajení obě antény od vysílače i přijímače přímo na půdě. Svým pohybem ovlivňoval příjem a vysílání. Proto tam musel být sám. Dnes už ale radisté anténu můžou vytáhnout světlíkem ven na dvůr ke sloupu,“ říká jeden z organizátorů vzpomínky Adolf Vondrka.

Užijí si cyklisté i pivaři

Už v pátek bude neveřejná část akce Libuše volá Londýn v podobě pietní vzpomínky na odvysílání depeší. „Budeme vysílat hodinu před půlnocí. Potůček vysílal v noci proto, že byla níž ionosféra. Záleželo na odrazu vln.“

V sobotu pak od 10 a od 14 hodin následují tématické ukázky výcviku parašutistů a radiotelegrafního vysílání. „Dorazí jeden z nejlépe vybavených vojenských klubů Rota Nazdar. Chystají hned několik prezentačních stanovišť. Budou tam mít polní tábor československé armády ve Velké Británii, budou prezentovat operační materiál, rádio vybavení operačních skupin, zbraně, ženijní vybavení, výcvik, polní ambulanci, poštu. Ukážou, jak vypadala výstroj a podobně.“

Adolf Vondrka s anténou, která zbyla po vysílačce výsadku Silver A|foto:Ilona Sovová, Český rozhlas

Spoluorganizátorem je podle Vondrky i Československá obec legionářská, která připraví výstavu k Silver A. „Lidé si budou moci číst v poměrně velkém detailu o této skupině. Zároveň bude Cyklopaťák organizovaný městem. Cyklistický výlet má řadu zastávek a končí právě v areálu sádek. Zveme tedy i cyklisty. A bude tam ještě taky občerstvení včetně speciální edice piva Silver A.“

Učenlivý Potůček

Nápad na vzpomínkovou akci, která se opakuje po pěti letech, souvisí s objevem originálních Potůčkových antén. „V roce 2013 jsem anténu našel svinutou. Na jedné straně je háček, kterým se připevňuje do samotného přijímače. Tehdy se ještě nepoužívaly banánky. Anténa se jenom přichytávala pod šroub. Uchycení na druhé straně směřovalo mezi trámy.“

Během skoro celé operace dostával Potůček zprávy v zašifrované podobě. „Jeho cílem bylo navázat a udržet oboustranné spojení, odvysílat a přijmout zprávy. Šifrování zajišťoval velitel Alfréd Bartoš, civilní spolupracovníci, případně zástupce velitele. Nejdřív byl Potůček nezkušený a dělal řadu chyb. Je to zaznamenané v dochovaných staničních denících. Ale byl velice talentovaný a schopný. Postupně se zlepšoval. Během svého působení vyslal a přijmul kolem tisíce zpráv. Když se v červnu 1942 blížil konec skupiny, už k sobě neměl nikoho na šifrování a musel to dělat sám.“

Konec neznámý

Radiostanice Libuše naposledy vysílala ve škole v Bohdašíně. Gestapo ji zabavilo až v domě Burdychových na Končinách. Potůček stihl utéct. „Vznikla jediná existující fotografie celé soupravy. Co se s ní dál stalo, nevíme. Podle názoru některých odborníků na konci války došlo k jejímu zničení. Trochu ale doufám, že možná originál bude v nějakém depozitáři pod špatným označením. Obrovské množství materiálu zůstalo různě roztroušeno. Možná se někdy ještě přijímač i vysílač objeví,“ doufá Vondrka.  

Válečné události tehdy a dnes spolu podle něj souvisejí. „Československo bojovalo za vlastní svobodu. Byli jsme okupovanou zemí. To, co se odehrává na Ukrajině, na to přímo navazuje. Méně známý výrok nacistického zástupce propagandy Josepha Goebbelse zní Stačí se prohlásit za oběť, vyvolat válku a většinu lidí tak strhnete na svoji stranu. Teď ho použil ruský prezident Vladimir Putin s tím, že jde denacifikovat Ukrajinu.“