Jiří Zídek

Do USA odjel v roce 1991. "Odjezd jsem bral jako velkou šanci. Odjížděl jsem z postkomunistického Československa na americkou univerzitu a nepředpokládal jsem, že se někdy budu živit basketbalem," vzpomíná Jiří Zídek.

Dva roky si ve Spojených státech nezahrál. "Trochu mě to naštvalo," přiznává. Následně však začal tvrdě trénovat. "Dřel jsem víc než jakýkoliv můj spoluhráč. Řekl jsem si totiž, že musím dosáhnout alespoň malého úspěchu."

Vzápětí však Jiří Zídek dodává, že právě kvůli tvrdému tréninku musel s profesionálním basketbalem skončit dřív než jiní. "Moje tělo se rozsypalo," konstatuje.

Svůj úspěch považuje za koktejl náhody a těžké práce. "Byl jsem první v tělocvičně a odcházel jsem jako poslední," vzpomíná. "Zaostával jsem co se týče pohybového talentu, a tak mi nezbývalo nic jiného než tvrdý trénink."

Univerzitní basketbalové kluby ve Spojených státech si pochvaluje. "Univerzitní kluby jsou sice i u nás, ale v USA jsou na mnohem vyšší úrovni. Existuje tam propracovaný a sledovaný systém. Do hlediště chodí i starší absolventi škol, kteří na danou univerzitu chodili například před padesáti šedesáti lety," popisuje basketbalovou atmosféru za oceánem.

Háček ve sportovní kariéře vidí v její délce. Kariéra profesionálního sportovce končí okolo 35 let. "Potom je velmi těžké začlenit se do běžného života. Naštěstí jsem vystudoval ekonomii, která mi dala všeobecný přehled a připravila mě na jinou práci," vysvětluje.

Chcete-li se dozvědět více zážitků Jiřího Zídka z NBA, o setkání s Magicem Johnsonem nebo o tvrdém prostředí profesionálního basketbalu, poslechněte si záznam rozhovoru.

Záznam celého rozhovoru s Jiřím Zídkem i s dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v Rádiu na přání.

Po skončení rozhovoru s Lucií Výbornou, zamířil Jiří Zídek k počítači, aby odpověděl na dotazy posluchačů.