Jezdím po světě a ukazuji pokusy i lidem, kteří doteď netušili, že nějakou fyziku chtějí vidět, říká performer divadla ÚDiF

Co to je ÚDiF?

Je to zkratka pro Úžasné divadlo fyziky. Rád bych tedy dodal, že úžasní nejsme my, ale ta fyzika.

Kdy jste přišel na to, že má fyzika kouzlo a že nabízí úžasné divadlo?

Na nižším gymnáziu, kolem sedmé třídy, kdy náš fyzikář začal dělat před našima očima úžasné pokusy, až jsem si řekl, že by mě to mohlo bavit.

Čtěte také

Magazín Experiment: K čemu slouží nejmodernější magnetická rezonance? A bude nové nadzvukové letadlo tiché?

Proto jste dokonce vystudoval matematiku a fyziku. Rok jste učil. Po té zkušenosti jste ale prohlásil, že byste věděl něco smysluplného.

To je trošičku rýpnutí do mého působiště. Ale to ne že bych se chtěl vymezovat vůči učitelů. To co ale dělám teďka – jezdím po světě a ukazuji lidem pokusy, zejména těm, kteří doteď netušili, že nějakou fyziku chtějí vidět – tak mě naplňuje pocitem sebeurčení víc.

Úžasné divadlo fyziky oslavilo loni na podzim už 15 let existence. Kolik vás tam je?

V tuto chvíli je nás pět na plný úvazek. Máme ale spoustu lidí, kteří s námi spolupracují jednorázově nebo krátkodobě. Pak je tu taková komplikace, že jsou i lidé, kteří z ÚDiFu už odešli, ale pořád se nám vracejí na akce. Můžete si myslet, že jste podal v ÚDiFu výpověď, ale nebyla přijata.

Chodíte si do práce hrát?

Hodně často. Když vyvíjíme nové představení nebo zkoušíme nové pokusy, tak to spíš vypadá, že si hrajeme.

„Musí to vidět lidi“

Jak pokusy, experimenty, které předvádíte, vymýšlíte?

Jsou představení, která vznikají na míru nebo na objednávku. Někdo nás osloví, že by potřeboval udělat představení, které bude ukazovat proces vaření piva. Tak si sedneme a snažíme se vymyslet, které pokusy se toho nějak týkají.

Občas je to tak, že si všimneme něčeho zajímavého, hezkého jevu, který chceme rozvést a přemýšlíme, jak ho přetavit do formy, aby byla pro publikum pochopitelná, stravitelná, zábavná.

Čtěte také

Vědecký tým v Praze vrátil ochrnutým potkanům cit. Obnovit motorické nervy je těžší, říká neurovědec

Občas si v nějaké historické knížce přečteme o něčem, co dělal někdo dávno zapomenutý a nás to nadchne, že si řekneme to musí vidět lidi.

Kdo přišel s nápadem založit divadlo, které se bude věnovat fyzice?

Otcem zakladatelem je Ondráš Přibyla, což je bývalý učitel z Masarykovy university. Věnuje se teď spíš projektu Fakta o klimatu. Kdysi v Edinburghu byl svědkem festivalu pouličního divadla.

Napadlo ho, že když můžou lidé sledovat nějakého člověka, jak si hází s míčky, tak by mohly úplně stejně sledovat člověka, který dělá fyzikální pokusy. Takže sehnal partu lidí, kteří byli ochotní toto zkusit.

Šli v Brně na náměstí Svobody a tam začali ukazovat náhodným lidem pokusy, což způsobilo srocení menšího davu, který potom přišla rozehnat policie.

Tázali se, co se to tam děje? Cože je to za demonstraci? A Ondráš jim vytrvale tvrdil, že se jedná pouze o demonstraci fyzikální, což ovšem nepadlo na úrodnou půdu, takže toto pak rozpustili a začali se tomu věnovat naplno.

Vojtěch Hanák|foto:Vladimír Kroc, Český rozhlas

Pro koho ÚDiF nejčastěji hraje? Jak členové divadla učí popularizovat vědu ostatní vědce? A jak často si hrají s otevřeným ohněm? Poslechněte si celý rozhovor.